Ještě chvíli hladila Toma po boku a po zádech, doku neusnul vyčerpáním a brekem. Skoro zapomněla na ten chleba co mu nesla a tak vstala a vyšla nahoru. Jenže u vchodu do sklepa stál Bushido a hned si jí
odchytl.
„Líbila se ti podívaná?“ zavrčel jí do obličeje.
Alice se mu ale hned vysmekla.
„Jsi zrůda, Anisi. Tímhle jen docílíš toho, že sem vtrhne někdo od něj a zase poteče krev,“ vyjela na něj
dívka.
„A co? Je nás víc. Chlapci s nima žádnou práci mít nebudou. Stejně sem nikdo od nich nevkročí, pokud
nechtějí, aby to odnesl jejich boss,“ pokrčil rameny Anis a dál sledoval.
„Opravdu nevím, co mě tu drží. Myslím, že u něj v partě by mi bylo líp a chovali by se ke mně líp než
ty,“ řekla rozhořčeně Alice.
„Chceš zdrhnout?“ Bushido jí propálil nenávistným pohledem.
„Když budu muset a když se mi bude chtít, tak jo. Nic mě tu nedrží,“ řekla naštvaně dívka a otočila se na patě.
Bushido se ale natáhl po její ruce a škubnutím jí k sobě otočil čelem. Alice usykla bolestí, protože jeho
stisk opravdu bolel.
„Jestli chceš dopadnout jako ten dole, tak pokračuj. Neštvi mě Alice. Vytáhl jsem tě z toho
nejšpinavějšího bordelu a tohle je tvůj vděk? Začíná mi docházet trpělivost,“ sykl jí do obličeje.
„On je lepší než ty a to tě sere. On se za svoje lidi dokáže obětovat a trpí kvůli nim. To ty nedokážeš,“
řekla a vrazila mu facku.
Bushido jí hned poté pustil a nechal jí jít. Věděl, že má pravdu, ale na co by se měl obětovat za partu
feťáků a povalečů. On se nemusel nikdy snížit na Tomovu úroveň aby zachraňoval nějaký nicky.
Neuvědomoval si ale fakt, že ty nicky, jak jím říká jsou pro Toma něco úplně jiného. Pro Toma jsou
členové gangu jako přátelé a rodina a ty musí někdo chránit.
**
Bill už byl několik hodin vzhůru a akorát s Georgem mířil na hřbitov. Párkrát tam zajel, ale častěji sem
jezdil Tom. Tom si nikdy nepřestal vyčítat, že on přežil, zatímco jejich rodiče při nehodě umřeli. Kdyby
nebyl tenkrát Bill u babičky nemocný, tak by tu ani nemusel být ani on. Bill si to uvědomoval, ale nikdy nepochopil Tomovu vinu. Nebo spíš proč si to dával za vinu.
Nesl v ruce dvě růžičky. Necítil se tady dobře, ale potřeboval mít pocit, že s ním rodiče pořád jsou.
Hlavně v tuhle chvíli, kdy nemá u sebe Toma. Děsilo ho pomyšlení na to, že by se Tom nikdy nevrátil
nebo nedejbože umřel. Georg mu rád udělal doprovod, protože nechtěl, aby byl Bill sám.
Došli k hrobu jejich rodičů a Georg loajálně stál opodál, aby neposlouchal, co Bill říká. Nemyslel si, že
by to bylo správné.
Bill si sedl na kamenný okraj hrobu a shrabal hrabičkami bordel z hrobu. Povzdechl si, odložil hrabičky
na dané místo a natáhl ruku k náhrobku. Pohladil třesoucí rukou obě fotky a z očí se mu spustily slzy.
„Mami, jsem na dně. Nemám Toma ani vás. Nevím, co mám dělat. Musím odtamtud Toma dostat, ale
vůbec nevím jak. Nechci aby mu ten surovec ublížil,“ šeptal směrem k náhrobku.
Věděl ale, že mu nemůžou nijak odpovědět. V tu chvíli se zvedl maličko vítr a rozevlál mu vlasy. Bill
zvedl hlavu a sledoval, jak si vítr pohrává s jeho dlouhými vlasy. Připadalo mu to v tu chvíli, jako by ho
maminka hladila. Přivřel oči a nechával vánek, aby ho hladil po tváři a rozfoukával vlasy. Chtěl si
zapamatovat ten pocit, že tu s ním jsou a že mu dodávají odvahu.
Georg to celé sledoval a maličko se usmál. Bylo mu kamaráda líto a proto musel něco udělat, aby byl zase v pohodě jak on tak i Tom. I když se bál že Tomovo dávání dohromady bude asi trvat o něco déle. Byl ale rozhodnutý oběma pomoct. Znal ty dva jako malé děti. Vyrůstal s nimi a proto byl jejich nejlepší přítel.
**
Alice tiše našlapovala směrem ke sklepu. Nechtěla, aby jí někdo načapal, jak nese Tomovi jídlo. Zároveň doufala, že u něj není Bushido, ale to by už slyšela Tomův křik. Nic neslyšela, tak potichu otevřela dveře a nakoukla dovnitř. Tom pořád spal. Bylo jí ho opravdu líto a nechtěla ho budit, ale zase ho nenechá umřít hlady.
„Tome, Tome,“ zatřásla s ním.
„Nech mě spát, Bille,“ zakňoural Tom v domnění, že je doma a budí ho vlastní bráška. Alice se nad tím
usmála.
„Bill tu není, Tome. To jsem já Alice. Vstávej,“ řekla tiše a Tom konečně otevřel oči.
„Alice. Co tu děláš?“ zeptal se jí a zakručelo mu v břiše.
Pak jeho tělem ale projela nesnesitelná bolest. Přitáhl si nohy k tělu a pevně sevřel víčka. Modlil se, aby
bolest co nejrychleji zmizela. Alice s bolestí v očích ho pozorovala a vytáhla rychle chleba, který pro něj ukradla. Trochu odlomila a dala mu je před ústa. Tom trochu překvapeně otevřel oči, ale Alice jen
přikývla a on tedy otevřel pusu, aby mu ten odlomený kousek chleba vložila do úst. Tom začal pomalu
žvýkat, nechtěl aby se mu udělalo špatně, kdyby to snědl rychle. Když sousto spolkl, Alice mu dala do
pusy další kousek.
Takhle se mu povedlo sníst docela dost, aby na chvíli zahnal hlad.
„Díky, Alice,“ šeptl.
„Dělám to jen kvůli tobě. Bushido o tom neví,“ odpověděla dívka.
„Budeš mít za to problémy,“ hlesl Tom a podíval se na ní.
„Na to kašlu,“ odpověděla Alice a pokrčila rameny.
„Ne to ne. Alice neriskuj kvůli mně. Kdo ví, co ti Bushido udělá, kdyby to zjistil,“ řekl Tom se strachem v hlase.
„Je mi jedno co udělá. Já už tu nebudu a ty taky ne. Potřebuju vědět, kde máte sídlo, nebo jak tomu říkáte, protože chci pomoct tvému bráškovi tě odsud dostat. A myslím, že se mu bude hodit někdo zevnitř,“ řekla rozhodnutě dívka.
„Alice ty myslíš, že mě odsud Bill dostane?“ podíval se na ní opravdu překvapeně.
„To víš, že ano. Pomůžu mu stejně jako pomáhám tobě,“ pohladila ho po tváři.
„Pomohla jsi mi jen, žes mi dala napít a potají najíst, ale před ním mě neochráníš,“ povzdechl si Tom a
znovu zavřel oči.
„Tome, já vím, že proti němu nic nezmůžu, ale pokud se mi podaří přesvědčit tvého bratra, aby se nechal ode mě poradit, jak do tohohle zpropadenýho baráku, tak budeš venku,“ řekla frustrovaně.
„Bill je paličák stejně jako já. Nevěří jen tak někomu,“ odpověděl jí potichu.
„Ani když zmíním tvé jméno? Ani když mu řeknu že jsem byla svědkem toho, co ti dělal a že jsem se
rozhodla tobě i jemu pomoct?“ zajímala se.
„Bude to na dlouho. Kdo ví, jestli ho přesvědčíš včas, aby měl ještě co zachraňovat,“ povzdechl si Tom a nechával oči zavřené.
Alice se k němu naklonila a dala mu pusu na tvář. Vstala a zamířila ven ze sklepa. Netušila ale, že
Bushido míří přesně tam, aby si mohl zase užít té bolesti v Tomových očích.
Tom měl celou dobu zavřené oči, takže slyšel, že někdo opět vešel do sklepa. Myslel si, že se Alice
vrátila.
„Alice?“ zeptal se do ticha, když nikdo nemluvil. Měl stále zavřené oči.
V tu chvíli, když se mu nedostalo odpovědi, oči otevřel a hned se ho zmocnil strach. Nad ním se skláněl Bushido s neutrálním výrazem ve tváři. Tom se chtěl odsunout, ale ruka, která svírala jeho paži mu to
nedovolila.
Bushido o prudkým pohybem vytáhl na nohy a nechal ho stát před sebou se sklopenou hlavou. Tom se
mu opravdu nechtěl dívat do očí. Nechtěl, aby viděl ten strach. Bushido se ale od ně vzdálil někam do
útrob sklepa, což bylo pro Toma opravdu překvapení. Když se ale turek vrátil, držel v ruce provaz a ve
tváři měl škodolibý výraz. Tom vytřeštil oči při pohledu na provaz v Anisově ruce.
Turek k němu došel a znovu ho chytil za paži, přičemž ho za sebou táhl jako hadrovou panenku. Došli
tímhle způsobem do temnější části sklepa, kde bylo pár věcí, které Tomovi naháněli ještě větší strach.
Bushido se zaměřil na jeho pouta, která jedním rychlým pohybem ruky odemkl a sundal z Tomových
rozedřených zápěstí. Chlapec absolutně netušil, co se bude dít, ale to měl možnost zjisti po malé chvíli.
Bushido mu totiž ruce zavázal provazem k sobě. Neměl je však a zády, ale před sebou. Zbývající kus
provazu vyhodil nahoru, kde se zachytil menší háček vysící ze stropu. Anis pak za volný konec silně
zatáhl a tím tak způsobil, že se Tomovy ruce zvedly do výšky. Zatáhl ještě víc, takže Tom stál na
špičkách. Až teď se začal pořádně bát. Byl teď ještě bezmocnější než kdyby nadále ležel na posteli.
Žádné komentáře:
Okomentovat