"... Jay mě pěkně naštval." odpověděla jsem.
"Proč?" nechápal Richie.
"Stál mezi dveřma a... no... natáčel nás jak spíme!" řekla jsem a sevřela jsem ruce v pěst.
"Ježiš, to je pako. Já si s ním pak promluvím a řeknu mu, aby to vymazal!" řekl Richie a chytil mě za ruce.
Nechápu jak to dělá, ale vždycky mě dokáže uklidnit.
"To ani nemusíš. Vyjela jsem kvůli tomu na něj!" odpověděla jsem.
"Chudák Jay!" řekl a začal se smát.
Začala jsem se smát taky. Když jsme se konečně přestali smát, povalil mě Richie zpátky na postel a
začal mě líbat. Opravdu vášnivě.
"Miláčku, ještě nemůžeme!" řekla jsem smutně.
"Já vím. Ale mazlit se můžeme!" odpověděla a pokračoval v líbání.
Strašně moc jsem si užívala jeho rtů, jeho dotyků, jeho samotného. Vyrušilo nás až klepání na dveře.
"Dále!" řekl otráveně Richie.
Byli to kluci.
"Oblíkejte se! Jedeme do lanovýho centra." řekl Izzy, protože Jay se k tomu jaksi neměl.
"Dobře! Za dvacet minut u auta." odpověděl Richie a vyhazoval je z pokoje.
"Lásko, asi nemá cenu, abych si něco dělal s vlasama, když budu mít helmu, co?" zeptal se mě.
"No... to asi ne!" řekla jsem.
Tak jsme se oblíkli a vyrazili jsme k autu, protože těch dvacet minut uběhlo jako voda.
"No to je dost, že jdete! Myslel jsem, že zapustím kořeny!" vtipkoval Izzy.
"No co!" hrála jsem uraženou a Izzy se začal smát.
Nastoupili jsme do aut. Tentokrát jsem byla v autě s Richiem. Asi za půl hodiny jsme byli u lanovýho
centra. Kluky navlíkli do postrojů. Já jsem hlasitě protestovala.
"Andílku, bude to zábava!" přemlouval mě Richie.
"Radši zůstanu nohama pevně na zemi, Lásko!" odmítala jsem.
Richie věděl, že se mnou nehne, tak to vzdal. Jay opět nezklamal a měl u sebe kameru.
"Myslím, že dělám osudovou chybu. Takže všichni, tohle není sbohem jen Evropě a Německu, ale i sbohem životu. Rozhodl jsem se odejít a doufám, že všechno bude v pořádku. Mějte krásné ženy, skvělé rodiny, milé děti." říkal do kamery.
"Dívejte se dokud můžete. Chceme ještě setkání." křikla jsem.
"Ano a všechny peníze půjdou..." pokračoval, ale to už se k němu přihnal Richie.
"Mě... všechny peníze odkáže Richiemu. Pokud Jay umře, vše půjde mě!" říkal Richie a tlačil se před
kameru.
Musela jsem se smát.
"Sbohem!" řekl Jay nakonec a vypnul kameru, takže jsme se začali hurónsky smát.
"Jayi, ty jsi blázen!" řekl Izzy.
"No co, sranda musí bejt!" řekl Jay mezi záchvaty smíchu.
O TŘI MĚSÍCE POZDĚJI
Začal akorát prosinec a všichni jsme odlétali domů, abysme se v klidu připravili na blížící se Vánoce.
Robert s Kathy nás nadšeně vítali a vyzvídali, co je nového. No... proseděli jsme s nimi v obýváku asi tři hodiny. Můžu říct, že jsme si v Kanadě a v NY užili spoustu zábavy. Kluci měli spoustu práce s přípravou a vydáním nového alba, kde nechyběla ani Richieho Anytime ( takhle jí nazvali). Dělali photoshooty a můžu říct, že se jim povedli. Ale teď už zpět do Chicaga. Po tom, co jsme vše vylíčili Richieho rodičům, jsme zalezli do pokoje a věnovali jsme se jen a jen sobě.
"Lásko?" řekl Richie, když jsme tak leželi v posteli.
"Ano?" zeptala jsem se.
"Měli bysme hnout s přípravami." odpověděl.
"Já vím! Teď už snad na to bude čas!" souhlasila jsem.
"Promiň, že jsme s tím nemohli začít dřív." řekl smutně.
"Richie, já to chápu! Nemusíš se za nic omlouvat. Je to tvoje práce a děláš jí sakra dobře." řekla jsem a
políbila jsem ho.
"Andílku, jsi to nejlepší, co mě potkalo!" řekl mezi polibky.
Tentokrát jsme nezůstali jen u líbáni a mazlení, jako ty měsíce předtím, ale milovali jsme se. Ale bylo to jiné. Víc vášnivé. Po společném vyvrcholení jsme vedle sebe leželi, přikrytí dekou, a těžce jsme
oddechovali. Byla jsem schoulená v Richieho náruči a tak jsme i usnuli. Ráno nás vzbudil Richieho
telefon.
"Mmm." zamručel do telefonu.
"Ahoj Sarady!" řekl už normálně.
"Jasně, už jsme tady!... Neboj stavíme se!... Co se děje?.... To jako fakt?... Ta bude zas příjemná!... Ví o
mě a o Terry?... Taky bezva! Už jí slyším!... Tak jo, uvidíme se večer." slyšela jsem.
Pak to položil.
"Dobré ráno, andílku, promiň za to probuzení." řekl, když si všiml, že už jsem vzhůru.
"Dobré ráno. Copak ti Sarady chtěla takhle brzo?" zeptala jsem se ho.
"No jestli se stavíme a tak." odpověděl, ale bylo mi jasný, že mi neříká všechno.
"Aha a o kom jste mluvili?" zajímala jsem se.
"O nikom důležitým." snažil se to zakecat.
"Když není ten člověk důležitý, tak proč ses Sarady ptal, jestli o nás ví?!" začalo mě to vytáčet.
"Andílku, je to jen rodinná známá. Nelam si s tím hlavu, ano?!" odpověděl.
Hmm, rodinná známá. Kolik jí asi může být. Co řekne na to, co je mezi mnou a Richiem.
Žádné komentáře:
Okomentovat