Tom nevěřícně koukal na blonďáka, stejně jako ostatní z týmu. Jediný, kdo se probral, byl právě Bill.
Udělal pár kroků k osobě, kterou před chvilkou oslovil. Jmenovaný k němu byl otočený čelem a stejně
zaskočený, jako ostatní.
Zbývalo jen pár kroků a Bill se Andymu vrhnul do náruče.
„Andy, proboha! Myslel jsem, že jsi mrtvý,“ řekl Bill radostně a zároveň plačtivě.
„Žiju Billy, ale sám nevím, jak je to možný,“ usmál se Andreas a Billa pevně objímal.
Ostatní se k Billovi taky přidali a objali svého kamaráda. Jediný Tom stál opodál. Andrease neznal a po
tomhle poznat nechtěl. Došlo mu, že nejspíš přijde o Billa. Protože právě Billův bývalý stál před ním a
objímal jeho lásku. Sevřel ruku v pěst a zadržoval v sobě vztek. To on bude ten, kdo rozumí zbraním.
Posadil se k oknu a koukal ven, aby měl přehled nad děním venku.
„Kdo to je?“ zeptal se Andreas a hlavu otočil Tomovým směrem.
„To je náš velitel, Tom Kaulitz,“ řekla Jenn. Zároveň chtěla dodat, že je i Billův přítel, ale netušila, jak by na to oba zareagovali.
„Velitel? Co je s Rayem?“ divil se Andreas.
„Ray je mrtvý. Zabili ho nakažení, když se k nám přidal Tom,“ odpověděl tentokrát Tay.
„Aha,“ hlesl jen a otočil se zpátky na Billa.
„Jak jsi přežil?“ zeptal se rychle Bill a sahal na jeho ramena, krk a obličej, jako by nechtěl věřit vlastním očím.
„Já nevím, Billy. Jediné, co si pamatuju je, že mě pokousali a já se proměňoval. Pak jsem se ale probudil tady u těch lidí. Nechápu to. Měl jsem být dávno jedním z nich, ale jsem tady a živý,“ vysvětloval Andy a objímal stále Billa.
Jenže i ten si řekl, že toho objímání bylo dost a odtáhl se. Otočil se na Toma, který koukal z okna, aby na něm nebylo poznat, že opravdu zuří vzteky. Bill se chtěl za ním vydat, ale rozmyslel si to a šel k
zabarikádovaným dveřím. Bylo v nich maličké okýnko, takže mohl zkontrolovat, zda jsou auta v pořádku.
Andy to celé pozoroval a nedávalo mu to smysl. Nechápal, proč se Bill zadíval na jejich velitele takovým tím zlomeným pohledem a zároveň se mu to nelíbilo.
„Ty Jenn, ušlo mi něco?“ zeptal se jí a ukázal prstem na Toma a pak i na Billa.
„Andy... ušlo a myslím, že se ti to líbit ani nebude. Stejně s tím nic neuděláš,“ pokrčila rameny Jenn.
„Počkej, jako to myslíš?“ divil se dál blonďák.
„Tom s Billem tvoří pár. Teda donedávna tvořili. Pohádali se a teď je to mezi nimi složité,“ vysvětlila
černovláska a smutně se usmála.
„Počkej?! On chodí s jiným? Jak mohl?“ vyjekl Andreas tak nahlas, že se i Tom otočil.
„Jak mohl? Andy, chováš se jako idiot. Všichni jsme měli za to, že jsi mrtvý. To měl být Bill sám do
konce života? Prostě se zamiloval do Toma, protože netušil, že se tu najednou objevíš. Pochop to,“ vyjela na něj Jenn.
Tohle jí naštvalo. Nechápala, jak může být Andreas takový sobec, že by Billovi zazlíval to, že se znovu
zamiloval.
„Myslel jsem, že miluje mě!“ vyštěkl Andreas.
„Ale on tě miloval, Andy. Ale nebyl jsi tam. Mysleli jsme, že jsi mrtvý. Bill nechtěl být nadosmrti sám,
tak už to konečně pochop,“ ozval se tentokrát Tay.
„To nejde pochopit, já ho milovat nepřestal,“ obořil se na něj Andy.
To už nevydržel Tom, vstal a stoupl si přímo před Andyho. Dredáč byl o něco málo vyšší než Andy, proto Andy musel vzhlédnout.
„Co podle tebe nejde pochopit?“ zeptal se ho Tom klidně.
„Třeba to, že mě podvedl a ještě k tomu s tebou!“ zavrčel Andy, když si uvědomil, že před ním stojí jeho soupeř v lásce.
„Milej zlatej, on tě nepodvedl. Byl jsi mrtvý. A to, že tu stojíš jako přízrak tě neospravedlňuje, žes tu pro něj nebyl. Je to rok, co se dozvěděl od Raye, žes umřel, tak ho laskavě neobviňuj z nevěry.“ Tom
kupodivu ke vzteku, který ho užíral, mluvil klidně.
„Podvedl mě. Slíbil mi, že si nikoho jiného nenajde i kdybych umřel. Porušil slib,“ s Andreasem cloumal vztek, tak proto si ho chtěl vybít na Tomovi a taky proto do něj strčil.
Tom o krok ustoupil, ale zase se o ten krok vrátil.
„Myslíš si, že když se tu najednou zjevíš, že se k tobě vrátí? Jsi na omylu. Rozhodnutí je jen na něm a k
ničemu ho nemůžeš nutit,“ řekl Tom nakonec a odešel zase k oknu.
Bill to celé poslouchal a musel uznat, že má Tom pravdu. Rozhodnutí, s kým bude, je jen na něm. A to ho taky trápilo. Jediné co věděl bylo to, že ho jeho srdce táhne k Tomovi a ne k Andreasovi. Jenže jak spravit to, co podělal tou hádkou. Navíc Andreas neměl kam jít a jeho věci byly už dávno z jeho bytu pryč.
Nevěděl si rady.
„Lidi, měli bysme jít, ať do večera dorazíme do Hlavního města,“ ozval se Tomův pevný hlas.
Celý jeho tým přikývl a dal se do rovnání lidí. Rozdělili je do dvou skupin, aby měli větší šanci dostat
všechny v pořádku do autobusu. Tom šel samozřejmě první a po něm Bill s Tayem a první skupinou.
Uvolnili dveře a pomalu vycházeli za doprovodu Billových a Tayových kulek. Andreas se divil, proč
Tom veškeré střílení nechával na Billovi a Tayovi a zeptal se na to Jenn. Ta mu ale odpověděla, že se má dívat, proč tomu tak je.
Taky že to mohl vidět. Tom vytasil katanu a začal postupně zabíjet nakažené. Většinou se mu povedlo
zabíjet po dvou nakažených. Byl opravdu mistr meče, jak se říká. Kdyby Bill nemusel věnovat pozornost střelbě, asi by na něm visel očima, ale to si teď nemohl dovolit. Pomalu se blížili k autobusu. Všude sice bylo pořád moc nakažených, ale Tom se opravdu činil.
Zavedli první skupinu do autobusu a zůstali venku, aby mohli zpřístupnit cestu zbytku. V druhé skupině
byl i Andreas a tak pozorně sledoval Toma, jak se ohání nebezpečně nabroušenou katanou a zabíjí tak
velké množství nakažených.
Bill, i když střílel kolem sebe, po očku sledoval Tomovy pohyby a div neroztával. Když po nějaké chvíli kolem Billa procházela druhá skupina, ucítil dotek na svém rameni. Otočil se a uviděl tam Andrease.
Rychle se odtáhl z dosahu Andyho ruky a pokračoval ve střílení. Andy se jen zamračil, ale rozhodl se, že to nechá na potom. Chtěl to řešit až v Hlavním městě.
Cesta trvala sice déle, ale sotva se začalo stmívat stanuli před branou Hlavního města. Byli vpuštěni o pár minut později, když se Tom domluvil s velením o vstupu do města. Andy jen kroutil hlavou nad
způsobem, jakým Tom jednal. Co si pamatoval, tak Ray nemusel tak zdlouhavě žádat o povolení k
vstupu. Jenn mu ale vysvětlila, že se nájezdy stupňovaly tak, že museli zpřísnit ověřování. To jen Andy
příkývl a dál to neřešil.
Když auta zastavila v garáži Jenn s Tayem dovedli civilisty na registraci. Mezi nimi byl i Andreas, který
se tak jako tak musel zapsat. Tom šel sklidit zbraně a Billa nenapadlo nic jiného, než mu pomoct.
Mezi nimi ale vládlo ticho. Dokud Billovi nevypadlo z rukou pár zbraní. Tom se na něj otočil a trochu se usmál. Billova nemotornost se mu vždycky líbila.
„Počkej, pomůžu ti,“ usmál se Tom a šel k němu.
„Děkuju, jsem nemotora,“ odpověděl Bill.
Tom mu tedy pomohl, ale při zvedání jedné zbraně se dotkli prsty. Podívali se navzájem do očí. V tu
chvíli jako by se kolem nich zastavil čas. Ani si neuvědomili, že se k sobě naklání, dokud je nevyrušilo
zakašlání. Byl to Andreas, který stál mezi vraty do garáže a pozoroval je. Nelíbilo se mu to, proto se
snažil to překazit.
Tom po něm šlehl pohledem a Bill sklopil pohled. Chvilku trvalo než vstal, ale v Billově ruce se objevil
lísteček, který několik hodin ležel v Tomově kapse u kalhot.
„Buď v šest v baru. Tom“
Bill se usmál na lístek a nepatrně přikývl. Tomovi ale ten pohyb neunikl a usmál se taky. Do toho už se
vmísil Andreas a přišel k Billovi, který akorát papírek složil a schoval.
„Billy, jak to uděláme s bydlením?“ zeptal se ho a zase objal. Bill se mu ale vykroutil.
„No.... to je trochu problém. Měl bys jít stejně jako ostatní civilisti bydlet do hotelu, který tu máme,“
odpověděl černovlásek.
„Počkej, to jako nebudu bydlet v našem bytě?“ podivil se blonďák.
„Andy, v tom bytě už není ani jedna tvá věc, chápeš to?“ obořil se na něj Bill.
„Tak to prr.... tys vyhodil moje oblečení?“ Andreas vypadal rozzuřeně a Tom zůstal, aby mohl pro případ zasáhnout.
„A cos čekal? Že budu k tvému oblečení čuchat a plakat nad tvou smrtí? Promiň, ale to nejsem já a ty to
víš. Prostě jsme se jich s Tomem zbavili,“ odpověděl mu přímo černovlásek.
„Takže jsem bez věcí. Beze všech! Jak jsi mohl?“ rozkřičel se na něj Andreas.
„Mohl! Protože už nejsi ten, koho miluju, chápeš? Už nejsi jenom ty!“ křikl i Bill a viditelně se třásl
vzteky.
„Jsi jen děvka, Bille!“ křikl Andreas a napřáhl se.
Bill jen zavřel oči a čekal ránu, která samozřejmě díky Tomovi nepřišla. Když totiž Bill otevřel oči, viděl Toma, jak drží Andreasovo zápěstí a z očí mu šlehají blesky. Z Andreasových očí mohl vyčíst strach.
„Jestli se ho dotkneš, zlámu ti vaz!“ sykl Tom vytočeně a přemáhal se, aby mu jednu nevrazil.
Andreas sebou cuknu a snažil se vyvléct ruku z Tomova sevření. Po chvíli se mu to povedlo, protože Tom sevření jeho zápěstí povolil. Jen co mu uvolnil ruku, Andreas udělal pár kroků od Toma i od Billa.
Pohledem sledoval Toma a nebo Billa, kteří stáli kousek od sebe. Viděl, že se mezi ně nemůže plést, ale i tak to chtěl zkusit. Musel se postarat, aby nebyli spolu, když se o něco pokusí.
Pak raději odešel.
Tom se otočil na Billa a zkontroloval, zda mu nic není.
„V pořádku?“ zeptal se ho.
„Jo, děkuju. Nevím, co by mi udělal, kdybys nezasáhl,“ usmál se na něj černovlásek.
„Nemáš zač. Přece tě nenechám bezdůvodně mlátit,“ usmál se dredáček a natáhl k Billovi ruku, aby ho
pohladil po tváři, ale v půli cesty k tváři se zastavil a vrátíl ruku zpět.
Pak se otočil a vyšel z garáže a nechal Billa s jeho myšlenkami samotného. Bill se díval na jeho záda a
usmíval se. Věděl, že Tomovi na něm záleží, jinak by nezasáhl.
Žádné komentáře:
Okomentovat