S Kathy jsme si takhle povídali asi ještě půl hodiny a pak se s omluvou odebrala do kuchyně. No jo...
vánoce. Já jsem zůstala v obýváku s těmi drobečky. Lehla jsem si k nim a pozorovala jsem jejich spokojené tvářičky. Ani jsem si nevšimla, že se do obýváku vrátil zbytek rodiny. Richieho jsem zaregistrovala, až když mi dal pusu na tvář.
"Jé, to už to máte hotový?" zeptala jsem se překvapeně.
"Skoro všechno. Zbytek doděláme pozítří." vysvětlil Richie.
Najednou mu zvonit mobil, prckové se lekli a začali plakat.
"Promiň." omluvil se a odešel. Já jsem mezitím přebalila prcky.
Richie se vrátil asi za deset minut. Zrovna jsem kojila Chrise.
"Andílku, asi nebudeš nadšená z toho, kdo přijde." řekl smutně.
"Kdo teda přijde?" zajímala jsem se.
"No... Chloe s rodičema." sklopil oči k podlaze.
"Richie... mě to nevadí. Jednou se jí přece musím podívat do očí." odpověděla jsem.
"To jsem rád, že ti to nevadí. Myslel jsem, že budeš naštvaná." vysvětlil.
"Nemám proč. Celá moje rodina je pohromadě. Mám úžasného přítele a dva překrásné syny. Co víc si
přát. Chloe mi náladu nezkazí." řekla jsem mu.
Když jsem nakojila i malého Richieho, odnesli jsme je do ložnice. Sami jsme si pak lehli do Richieho
postele. Zase jsem se po dlouhé době cítila v bezpečí. Jeho náruč mi neuvěřitelně chyběla. Prckové
mezitím usnuli. Pak se zezdola ozvala Kathy.
"Chrisi, je tu Chloe, tak pojďte dolů!" řekla.
Vstali jsme z postele a pomalu jsme vycházeli z ložnice. Dveře jsme nechali otevřené, abychom slyšeli,
kdyby se prckové náhodou vzbudili. Když jsme došli dolů ruku v ruce, Chloe jen nevěřícně koukala.
"Ahoj Chloe. Dobrý den." slušně jsem pozdravila.
"A-a-ahoj!" vykoktala ze sebe Chloe.
"Ahoj a ty jsi kdo?" zeptala se mě Chloeina maminka.
"Já jsem Terry. Přítelkyně Chrise a matka jeho synů!" podala jsem jí ruku.
"Přítelkyně?! Synů?!" divila se.
"Ano!!!" skočil mi do řeči Richie.
"Nejsi náhodou ta Terry, co od Chrise odešla?" zeptal se mě Chloein tatínek.
"No... nevěděla jsem, že tu mám takovou pověst. Ano, já jsem ta Terry!" řekla jsem.
"Takže ty jsi ta, co mu lhala o svém těhotenství?! No... vidím, že tě to lhaní ještě nepřešlo, co?" rejpala
její maminka.
"Tak dost!!" vykřikl Richie. "Terry mi v ničem nelhala. Jestli mi nevěříte, tak se pojďte podívat ke mně do ložnice, kde ti drobečkové spí." dodal už klidněji.
Samozřejmě, že šli všichni tři. Já jsem zůstala v obýváku s Robertem a s Bobbym. Ani ne za pět minut
scházeli všichni dolů za námi. Chloe i její rodiče vypadali překvapeně.
"Asi bysme se ti měli omluvit." řekl Chloein táta a pak se mi všichni tři omluvili.
"Tak pojďte. Večeře je hotová!" ozvala se Kathy z kuchyně.
Všichni jsme se usadili ke stolu a po modlitbě se všichni pustili do jídla. Asi po hodině, když jsme všichni dojedli, jsme se odebrali do obýváku a Robert si vzal nějakou knížku. Byla to 'Ta noc před vánoci'. Tak jsme tam všichni mlčky seděli a poslouchali jsme ten klasický vánoční příběh. Seděli jsme s Richiem vedle sebe a navzájem jsme si proplétali prsty. Nevím proč, ale náramně nás to bavilo. Když Robert dočetl, venku už byla tma. Všichni jsme se pomalu odebrali do ložnic a Chloe s rodiči odešli domů. Mě se ale spát nechtělo a Richiemu evidentně taky ne.
"Andílku, tak mě napadlo, že bysme si mohli pustit nějaké české písničky." řekl mi.
"No... to není špatný nápad, ale zrovna tu nikde žádný nemám." odpověděla jsem.
"Tak si je můžeme poslechnout na youtube." navrhl.
"A jo." řekla jsem, sedli jsme si k počítači a chvíli jsme čekali, než se to načte.
Pak jsem najela na youtube a do vyhledávače jsem napsala název Lunetic.
"Lunetic?!" divil se.
"No... byl to dost slavnej českej boyband. Vyrůstala jsem na nich." vysvětlila jsem.
Pak jsem klikla a jedno video a během pár vteřin se pokojem rozezněly tóny písničky Kouzelná noc.
Richie jen mlčky poslouchal.
"No... dobrý! Český písničky jsou pěkný. Škoda jen, že jim nerozumím." řekl po chvíli.
"To jo." řekla jsem.
"Copak? Koukáš na to video docela zasněně?!" poškleboval se.
"No co... jeden z nich se mi líbil." řekla jsem.
"Ten blonďák, že jo?" vyzvídal.
"Právě, že ne. Líbil se mi tenhle." řekla jsem a ukázala jsem na Vaška Jelínka.
"Hmm... myslel jsem, že jsi na blonďáky." uvažoval nahlas.
"No... na blonďáky jsem. Ale asi až tak od patnácti. Dřív se mi líbili bruneti s hnědýma očima." vysvětlila jsem.
"Páni... co já se ještě nedozvím. Teď mě napadá, že kdybysme začali ve stejný době jako oni, tak se ti
asi líbil Izzy a né já." řekl a dusil se smíchy.
"Ne... když jste začínali okamžitě jsem se zakoukala do tebe." řekla jsem a políbila jsem ho.
Ještě chvíli jsme koukali a poslouchali na youtube, a pak jsme všechno vypnuli a šli jsme spát. Udivilo mě, že se prckové ještě neprobudili.
Všichni jsme se probudili až ráno.
"Veselé Vánoce!" probudil mě Richie a hned mě políbil.
"Veselé Vánoce!" popřála jsem mu.
Vstali jsme z postele a přešli jsme k postýlce, kde se prckové přetahovali.
"Veselé Vánoce, drobečkové." řekli jsme s Richiem současně a vzali jsme je do náručí.
"Andílku, ty je nakojíš a já je přebalím a převlíknu." nabídl se Richie.
"Tak jo." souhlasila jsem.
Nezabralo nám to ani půl hodiny a pak jsme všichni čtyři šli dolů.
"Veselé Vánoce!" popřáli jsme všem.
"Vám taky!" popřáli nám.
Pak jsme si sesedli ke stromečku a Robert rozdával dárky. Vůbec jsem nepočítala s tím, že by tam byl
dárek pro mě. Dech mi vyrazil Richie.
"Andílku, tohle tu na tebe čeká celý rok." řekl a podal mi malou podlouhlou krabičku.
Rozbalila jsem to a otevřela. Uvnitř byl nádherný řetízek s křížkem.
"Richie... to... je... nádhera!" řekla jsem.
"A ještě tu pro tebe mám jeden dárek." řekl.
"Co... Cože?" divila jsem se.
"Ano. Mohla bys dát prcky mamce a přijít ke mně, prosím?" zeptal se.
"Jasně!" odpověděla jsem, předala jsem prcky Kathy a šla jsem k Richiemu, který stál u stromečku.
"Tak mě tu máš!" řekla jsem, když jsem stála přímo u něj.
Richie ale nic neřekl, klekl si přede mě a otevřel malou krabičku, ve které byl ten samý prstýnek, který mi dal před dvěma roky a který jsem mu vrátila. Do očí se mi hrnuly slzy.
"Terry, vím, že jsem se tě na tohle jednou ptal. A kdyby se loni nestalo tamto, byli bychom už navždy
spolu. Tak se tě teď ptám..."
Žádné komentáře:
Okomentovat