Jednou, to už jsem s Lukem chodila asi druhý měsíc, se stalo, co jsem rozhodně nečekala. Prostě se z
Luka stal strašnej žárlivec a pořád mě obviňoval, že mám něco s někým ze skupiny.
Dokonce mě i několikrát uhodil. Byla jsem blbá, ale po každý jsem mu to odpustila. Prostě jsem nechtěla přijít o kluka, kterýho jsem úplně nesmyslně milovala. Jednou jsem takhle šla ze školy a před budovou na mě čekali kluci. Celá skupina přesněji.
"Ahojky, copak tu děláte?" zeptala jsem se překvapeně.
"Šli jsme tě vyzvednout." usmál se na mě Richie, ale to neměl dělat.
"Hele, mladej. Nebal mi holku!" vyjel na něj Luke.
"Co to meleš?" zeptal se ho nechápavě Richie.
Trochu jsem mu naznačila, ať to neřeší a naštěstí mě poslechl. Pak jsem šla s Lukem k němu a klukům jsem se omluvila. Jay to po jeho výstupu neviděl rád, ale řekla jsem mu, že pak přijdu domů.
"Už tě mám plný zuby!" vyjel na mě Luke, když jsme byli u něj.
"Jak to myslíš?" nechápala jsem.
"To jak tu blonďatou buznu necháš, ať s tebou flirtuje." odpověděl mi Luke naštvaně.
"Zlato, on se mnou neflirtuje. Je to jen kámoš a bráchy kolega." ospravedlňovala jsem se.
"Jasně to ti tak věřím!" řekl, napřáhl se a vrazil mi pěstí.
Bohužel jsem spadla obličejem na jeho dřevěný konferenční stolek. Chytil mě za vlasy a táhl mě za sebou do jeho pokoje.
"Co to děláš?" zeptala jsem se vyděšeně hned po tom, co mě hodil na jeho postel.
"To co jsem měl udělat dávno!" řekl hnusně a začal mi strhávat tričko.
"Luku ne, prosím!" žadonila jsem a po tvářích mi tekly slzy.
Moc dobře jsem věděla, co chce udělat.
"Mlč, ty děvko! Jinak to bude bolet!" vyhrožoval.
Šel z něj opravdu strach. Nemohla jsem se ani bránit. Ruce mi totiž přivázal k pelesti postele. Bylo to všechno strašně ponižující.
Nemohla jsem za boha nic dělat. Připadala jsem si jak špinavej kus hadru. Hrál si s mým tělem jako s
panenkou. Když skončil, odvázal mě a ještě mě k tomu zmlátil.
"Zmiz, ty děvko! A opovaž se mluvit!" řekl a vyhodil mě z jeho bytu.
Normálně mě vyhodil, i když jsem byla nahá. Bylo mu to jaksi jedno. Poníženě jsem se na chodbě oblékla a pak jsem pomalým krokem vyrazila k WG. Moc se mi po tomhle nechtělo, ale slíbila jsem to bráchovi. Zápěstí jsem měla odřené od toho, čím mě přivázal. Uvázal o totiž moc těsně. Bolelo to jako čert, ale oproti tomu, jak jsem se cítila, to bylo nic.
K WG jsem dorazila asi za dvě hodiny, ale nebyla jsem schopná vejít dovnitř. Sedla jsem si ke dveřím, o které jsem se opřela a brečela jsem. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, ale najednou se otevřely dveře.
"Bože Terry!" zaslechla jsem Richieho.
"Jayi, pojď sem!" zakřičel směrem do domu. Během chvilky se tam objevil i můj bratr.
"Pomoz mi s ní." požádal ho Richie a s Jayovou pomocí mě dostali do domu.
"Jayi, já jí odvedu do pokoje!" řekl Richie.
Bohužel jsem byla tak zesláblá, že nevím, jak se vyjádřil Jay. V tu chvíli jsem omdlela. Když jsem se probrala, všechno mě bolelo. Zápěstí, obličej i moje vlastní důstojnost. Nikdo se mnou v pokoji nebyl,
tak jsem vstala a zamířila jsem do koupelny. Zabouchla jsem dveře od koupelny a hledala jsem žiletky.
Díky bohu jsem tu nějaké našla. Vzala jsem do ruky jednu a rozbalila jsem jí. Pak jsem jí přiložila k už tak pohmožděnému zápěstí a řízla jsem. Krev začala okamžitě téct. Sedla jsem si na zem, opřela jsem se o vanu a už jsem jen čekala. Pomalu jsem ztrácela všechnu sílu, když v tom se rozletěly dveře od
koupelny a tam stál vyděšený Richie.
"Terry, to né!" řekl jen a klekl si ke mně a přiložil k mému zápěstí ručník.
Bylo mu asi jedno, čí ten ručník je.
"Kluci, volejte záchranku! Rychle!" zakřičel a zároveň se snažil zastavit krvácení.
"Co se děje?" objevil se tu i Jay.
"Sakra Terry! Co to děláš!" zabědoval a zase zmizel.
"Proč jsi to udělala?" zeptal se mě Richie.
"Já už dál nemůžu!" řekla jsem unaveně.
"Jak to myslíš? A kde jsi vůbec přišla k těm modřinám a oděrkám?" zeptal se znovu, ale já jsem neodpověděla.
Nechtěla jsem, aby mu Luke něco udělal.
"Terry, mluv se mnou! Teď nemůžeš spát!" žádal mě.
"Nech mě umřít!" prosila jsem ho.
"Na to zapomeň! Na to tě mám až moc rád!" odmítl Richie.
Pak už jsem pomalu ztrácela vědomí. Jediný, co si pamatuju, bylo to, že se mě snažil Richie udržet vzhůru. Nakonec jsem ztratila vědomí úplně.
Probudila jsem se v nějaké prázdné místnosti. Všude kolem mě něco pípalo. Pootočila jsem hlavu a
uviděla jsem kluky.
"Hej, už se probrala!" řekl Vince.
"Terry, proboha! Cos to vyváděla?" zeptal se mě Jay.
Bylo vidět, že je smutný a že ho něco trápí. Neodpověděla jsem mu.
"Kde je vůbec Richie?" zeptal se Chris.
"Jel se vyspat! Dva dny se pořádně nevyspal. Nechtěl se hnout od Terry!" vysvětlil Izzy.
Já jsem se jen divila tomu, co jsem právě slyšela.
"Dojdu pro doktora!" oznámil Vince a zmizel z pokoje.
"Terry, nahnala jsi nám všem strach." řekl mi smutně Jay.
"Promiň." hlesla jsem.
"Proč jsi to vlastně udělala?" ptal se.
Než jsem ale stačila něco říct, ve dveřích pokoje se objevil Vince a za ním doktor.
"Je dobře, že jste se probrala, slečno." řekl doktor a usmál se.
"Nemyslím si." hlesla jsem.
"Ale slečno. Buďte ráda, že máte takové přátele. I když vás trochu chápu po tom, co se vám přihodilo." odpověděl doktor.
"Počkat, co se jí stalo?" ptal se překvapeně Jay.
"Ona vám to neřekla?" divil se doktor.
"Co nám měla říct?" zeptal se Izzy.
"Je mi nepříjemné vám to říkat, ale musím. Pane Khane, vaše sestra byla brutálně znásilněná." odpověděl brachovi doktor a v tu chvíli bych byla radši mrtvá.
"COŽE???" vyjekli všichni a překvapeně na mě koukali.
Nebylo to zrovna příjemné. Hned na to se v pokoji objevil Richie.
"Kdo ti to udělal?" zeptal se mě.
Nejspíš všechno slyšel. Mlčela jsem.
"Terry, řekni mi, kdo ti to udělal." nasadil ten svůj štěněčí pohled, ale i tak jsem mu neodpověděla. Jen jsem se mu dívala do očí.
"Byl to on, že jo?" moc dobře jsem věděla, o kom mluví.
Zavřela jsem oči a otočila jsem hlavu. Slzy ale nešlo zastavit.
"Já si toho šmejda podám! Tohle přehnal!" řekl naštvaně Richie a zase odešel.
"Richie, ne!!!!" zavolala jsem na něj, ale marně.
Žádné komentáře:
Okomentovat