Richie
Už jsou to dva dny, co jsem se po hádce s Terry sebral a odešel jsem do hotelu. Vůbec jsem nechápal
její chování, proč vyvádí kvůli maličkostem a vůbec. Ležel jsem na posteli a koukal jsem do stropu.
Dneska odpoledne máme volno, takže odpočívám. Najednou se rozezvonil telefon v mém pokoji.
"Ano?" řekla jsem.
"Dobrý den, pane Stringini. Tady na recepci vás hledá nějaká slečna a tvrdí, že je vaše snoubenka!"
ozvalo se z telefonu.
Že by sem Terry přišla?! Za zkoušku nic nedám.
"Jistě, ať jde nahoru!" odpověděl jsem.
Položil jsem sluchátko a čekal jsem. Za pět minut se ozvalo klapání na dveře. Šel jsem otevřit a opravdu to byla Terry.
"Pojď dál!" řekl jsem.
Vešla donvitř a já zavřel dveře.
"Co potřebuješ?" zeptal jsem se jí.
"Richie... já... přišla jsem se ti omluvit!" odpověděla.
Něco mi ale nehrálo. Byla bílá jak stěna, až to nahánělo strach.
"Je ti něco?" zeptal jsem se vystrašeně.
"Ne. Je mi..." začala padat k zemi.
Rozeběhl jsem se ode dveří a snažil jsem se být co nejrychleji u ní. Ale nebyl jsem dostatečně rychlý.
Než jsem jí stačil chytit, dopadla na malý konferenční stolek a z něj na zem. 'Co se stalo? Je v pořádku?
Nestalo se jí nic?' tyhle otázky mi zněly v hlavě, když jsem k ní doběhl a vzal jí do náručí.
"Andílku, prosím, prober se! Jsem u tebe!" měl jsem o ní opravdu strach.
Odnesl jsem jí na postel, vyběhl jsem z pokoje a běžel jsem za Jayem. Bušil jsem vší silou na dveře. Za
chvilku otevřel.
"OMG! Copak hoří?!" vypadalo to, že je naštvanej.
"Jayi, prosím tě, pojď se mnou!" prosil jsem ho.
"Děje se něco?" jeho výraz se změnil na udivený.
"Terry něco je!" řekl jsem.
Jay vběhl do svého pokoje, nejspíš pro mobil a pak šel se mnou. Ještě se neprobrala.
"Co jí je?" ptal se Jay, když jí uviděl.
"Nevím. Přišla sem. Říkala, že se přišla omluvit a pak jsem se jí zeptal, jestli jí je dobře. Řekla, že je
všechno pohodě a pak najednou omdlela." vysvětlil jsem.
Když tam tak ležela na posteli, připadala mi najednou strašně zranitelná.
"Zavolám sanitku!" řekl Jay.
"Do nemocnice ne! Nechci, aby byla zase v nemocnici!" vyhrkl jsem rychle.
"Tak aspoň zavolám nějakýho doktora, aby sem přijel." odpověděl Jay.
Jen jsem přikývl. Pak začal Jay vytáčet nějaký číslo. Zatímco telefonoval s nějakým doktorem, já jsem klečel i postele, držel jsem Terry za ruku a po tvářích mi tekly slzy.
"Doktor tu bude do deseti minut!" oznámil mi Jay po chvíli.
"Díky!" odpověděl jsem.
Vtom se ve dveřích objevili Izzy s Cayceem.
"Děje se něco? Zaslechli jsme, že mluvíte o nějakým doktorovi." řekl Caycee.
"Terry omdlela!" řekl Jay místo mě a pak jim ještě řekl to, co jsem mu řekl já.
Za pět minut dorazil doktor a řekl nám, ať počkáme ve vedlejší místnosti, než Terry vyšetří. Sedli jsme si na gauč a čekali jsme. Asi po čtvrt hodině za námi přišel doktor. Rychle jsem z toho gauče vyskočil.
"Doktore, tak co?" zeptal jsem se okamžitě.
"Nic vážného to není. Viděl jsem to u spousty těhotných slečen." odpověděl doktor.
Vůbec mi nedošlo, co doktor řekl. V první řadě jsem byl rád, že to nebylo nic vážného. Pak mi to ale
došlo.
"Těhotná???" ptal jsem se překvapeně.
"Ano, těhotná! Přibližně třetí týden těhotenství. Ale nejsem gynekolog. Je to pouhý odhad." vysvětlil
doktor.
Měl jsem co dělat, abych se udržel na nohou. Docela mi to vyrazilo dech. Doktorovi jsem poděkoval a on pak odešel. Musel jsem si rychle sednout. Kluci nic neříkali, asi jim to taky vyrazilo dech. Seděli jsme tam bez mluvení asi deset minut. Bylo těžké tomu uvěřit, ale pak to byl příjemný pocit. Z toho, že budu tátou!
Nenapadlo mě nic jiného, než zavolat Chrisovi. Nevím proč, ale najednou jsem byl neuvěřitelně šťastný.
"Čau brácho! Co potřebuješ?" ozvalo se z telefonu.
"Chrisi sedíš?" zeptal jsem se ho.
"Jo sedím! Proč? Děje se něco?" ptal se Chris.
"No... budeš strejda!" odpověděl jsem.
"Co??? To jako fakt???" divil se.
"Jo fakt!" potvrdil jsem.
"Gratuluju. Oba gratulujeme!" blahopřál mi.
Mluvili jsme spolu asi ještě pět minut a pak jsme se rozloučili a zavěsili. Kluci se už taky vzpamatovali a blahopřáli mi. Všem jsem poděkoval a šel jsem za Terry. Sedl jsem si k posteli a sledoval jsem její
obličej. Po chvilce se začala probírat.
Terry
Au. Co se stalo? Proč jsem omdlela? říkala jsem si. Otevřela jsem oči a rozhlídla jsem se. Byla jsem v
hotelovém pokoji. Richieho pokoji. Rozhlídla jsem se pořádně kolem a uviděla jsem Richieho.
"Richie... já..." začala jsem, ale neměla jsem šanci to doříct.
"Andílku, pšt! Všechno je v pořádku! Už to všechno chápu!" skočil mi do řeči.
"Co chápeš?" nechápala jsem zase já.
"Přece ty tvoje změny nálad! Proč jsi mi to neřekla?" ptal se.
"Neřekla co? Richie, co to tu povídáš?" vážně jsem netušila, o čem mluvil.
"No to, že spolu čekáme miminko!" odpověděl.
To mi vyrazilo dech. Jak může vědět něco, co sama nevím.
"Richie, ty jsi opilej?" zeptala jsem se ho.
"Počkej, tys to nevěděla?" byl trochu zaskočený.
"Jak jsi mi tu omdlela, zavolal jsem doktora. Vyšetřil tě a řekl mi, že jsi těhotná!" vysvětlil.
No tak to je mazec! Já a těhotná! Tak tohle jsem nečekala. Myslela jsem, že za ty nevolnosti může
nějaká střevní chřipka, ale miminko mě vážně nenapadlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat