Tom celou dobu upřeně hleděl před sebe a nemluvil. Vyhovovalo mu, že ani Patrick mlčel. Jediné zvuky v autě vydávali přeživší, kteří tiše štěbetali a diskutovali o tom, jak asi vypadá hlavní město. Břicho ho pořád bolelo, ale už ne tolik, jako po probuzení. Nechápal to. Křečovitě sevřel volant v rukách a snažil se z paměti vypudit ten sen.
Asi po čtyřech hodinách jízdy stanuli konečně před branou Hlavního města. To už tom promluvil, ale jen do vysílačky, kde rozdával úkoly. Přemýšlel nad tím, jak tu modřinu skrýt před Billem. Netušil. Taky netušil jak to vysvětlí.
Když zastavili v garážích, Tay se ujal civilistů a odváděl je na registraci. Ostatní pak vrátili auta na místa, kde si je předtím vzali a nakonec se rozešli. Tedy až na Jenn a Toma. Dredáč stál u Billova auta a
uvažoval nad tím, jestli nastoupit, nebo ne. Jenn ho pozoroval, až se nakonec k němu vydala.
„Tome? Jsi v pohodě?“ zeptala se, když mu stála za zády.
Tom leknutím nadskočil. Byl myšlenkami někde jinde, tak ani nevěnoval pozornost tomu, zda tam někdo byl nebo ne. Proto ho Jennin hlas vylekal.
„Jasně, Jenny. Jsem v pohodě,“ odsouhlasil jí Tom.
„Nezdá se mi. Od té doby, co ses probral a pak ještě ta modřina, jsi nepromluvil ani slovo. Něco se děje.
Vidím to. Jen mi řekni, jak je možné, že se ti přes noc objevila takhle velká modřina na břiše,“ přišla těsně k němu a položila mu ruku na rameno.
„Já nevím, Jenny. Vím jen, že než jsem usnul, tak tam nebyla. Pak se mi zdál ten sen a probudím se s
obrovskou a bolavou modřinou na břiše. A co si pomyslí Bill. Bude šílet,“ sklopil pohled k zemi.
Byl vyděšený z Billovy reakce.
„Jaký sen?“ zeptala se udiveně černovláska.
„Budeš si myslet, že jsem se zbláznil,“ povzdechl si dredáč.
„Nebudu a ty to víš. V téhle době je všechno divný. Ale nejdivnější je ta tvá modřina,“ usmála se
konejšivě.
„V tom snu jsem stál v nějakým tmavým prostoru. Byl tam i Bill, ale vypadal divně. Neměl v očích tu
jiskru jakou má teď, ale viděl jsem jen bělmo. A uprostřed čela měl ránu po kulce, ze které se řinula krev. Když jsem se zeptal, co se to děje, odpověděl mi, že se vrací k Andymu. Že Andy byl jeho jediný přítel. Řekl jsem, že je to blbost, že je mrtvý, ale na to mi odpověděl, že i on. Pak mi ale řekl, že mám taky umřít. Že je lepší, když umřu jeho rukou. A potom na mě zaútočil něčím co se leklo,“ vypověděl jí téměř všechno.
Jenn jen překvapeně koukal s mírně pootevřenou pusou. Snažila se si to srovnat v hlavě.
„Tome, byl to jen sen,“ řekla jediné co jí v tu chvíli napadlo.
„Já vím, že byl. Ale to nevysvětluje tu modřinu,“ zaskučel dredáč.
„Ono se to nějak vysvětlí. Neboj,“ konejšivě ho objala, ale to už přicházel Tay.
Věděl, že když je najde v objetí, tak jde čistě jen o kamarádské gesto. Takže se ani moc nerozčiloval. Ale nemohl si odpustit rýpnutí.
„Tak vy takhle? Já jsem na chvíli pryč a vy se tu zatím osaháváte!?“ řekl naoko vážně ale v duchu se
smíchy ohýbal v pase.
Jenn se v tu chvíli od Toma odtrhla, jako by byl Tom nějaké rozžhavené železo. To Tay nevydržel a začal se hurónsky smát. Jenn to v tu chvíli pochopila a rozeběhla se proti němu. Tomu tedy nezbylo nic jiného než začít utíkat do bezpečí. Tom je s mírným úsměvem sledoval a pak tiše nastoupil do auta. Nastartoval už tak tichý motor a vyjel z garáží ven. Ještě stačil mávnout na ty dva a pak se konečně rozjel k Billovu bytu. Pořád si nezvykl to nazývat jejich bytem.
Před domem zastavil asi o hodinu později. Koukl nahoru do oken, kde je Billův byt, ale nikoho tam
neviděl. Povzdechl si a zamířil dovnitř. Vyjel do jejich patra a potichu odemkl. Dobře udělal protože
jakmile vešel, všiml si, že na gauči je jedna z tenkých dek. Pousmál se. Zusl se a vešel do obýváku. Jak
předpokládal, Bill usnul u zapnuté televize. Tom ji potichu vypnul, ale skoro jako by to byl pro Billa
spouštěč, ospale otevřel oči.
„Tomi,“ šeptl rozespale.
„Ahoj broučku,“ usmál se dred, přešel ke gauči a sklonil se k němu, aby ho mohl políbit.
Když se ale ohnul, musel zadržet bolestné usyknutí, jak ho břicho zabolelo. Bill si ale jeho bolestné
grimasy všiml.
„Tomi, je ti něco?“ pomalu se posadil a zkoumal Tomovo tělo zatím přes oblečení.
„Nic se neděje, neboj,“ ujišťoval ho Tom, ale uvnitř by si nejradši nafackoval, že musí Billovi lhát.
„Tome! Myslíš, že jsem slepý? Něco se ti stalo a já chci vědět co,“ řekl Bill naprosto vážně a ještě k tomu křížil ruce na prsou.
„Nic se mi ale opravdu nestalo,“ lhal stále Tom a posadil se na kraj gauče.
Toho ale Bill využil a okamžitě mu začal vyhrnovat oblečení. Tom se sice bránil, ale jelikož byl unavený z té dlouhé jízdy, tak se s Billem o to triko moc nepřetahoval. Když ale černovlásek uviděl tu děsivou modřinu, zalapal po dechu.
Chvíli jí pozoroval. Samotná modřina zakrývala tak třetinu Tomova břicha. Bill jen natáhl ruku a opatrně přes ní přejel. Tom ho stále pozoroval.
„Jak?“ zeptal se jenom.
„Já nevím. Nechápu, co se stalo,“ odpověděl popravdě Tom.
„Jak nevíš? Tak udělali ti to oni, nebo jak?“ Bill vypadal překvapeně a v jeho očích byl vidět údiv.
„Neudělali mi to nakažení. Ti se mě ani nedotkli. Když jsme se dostali do úkrytu přeživších, ještě jsem jí neměl,“ povzdechl si dred.
„Tak ale jak? Já to nechápu,“ šeptl černovlásek a přitom přejížděl prsty opatrně přes bolavé břucho svého milence.
„To jsme dva, lásko. Já to taky nechápu. Zdál se mi šílený sen, ze kterého jsem se probudil s touhle
modřinou,“ vysvětlil dredáč.
„Sen? Jaký sen?“ Billa to zajímalo. I on sám nechápal své sny.
„Budeš si myslet, že jsem šílený,“ podíval se mu Tom konečně do očí.
„Nebudu. Slibuju,“ přitakal Bill a poslouchal, co vše mu tom řekne.
Tak se tedy Tom pustil do vyprávění celého snu. Bill jen se zděšením zjišťoval, že měli oba ten samý sen.
Stejně děsivý, ale Bill při něm aspoň nepřišel k úrazu. Zato Tom to měl horší. Když Tom dovyprávěl celý sen aniž by něco vynechal, nastalo v pokoji ticho. Dredáč čekal na Billovu reakci a Bill se rozhoupával k tomu, aby mu nelhal o tom, že měli stejný sen. Po obývacím pokoji se rozléhal jen jejich dech.
„Mě..... no zdálo se mi to samé,“ řekl po nějaké chvíli Bill a Tom se na něj překvapeně podíval.
„Jak to ale?“ zeptal se dred ale černovlásek jen pokrčil rameny.
„Zlato já to nevím. Ráno jsem se vzbudil a měl jsem ruku od krve. Ani si nechci domýšlet čí byla ta krev. Chtěl jsem to ve snu zastavit a říkat něco jiného, ale nešlo to. Chtěl jsem to zastavit ale marně. Lásko, já.....“ sklopil smutně hlavu.
Tom ho opatrně objal kolem ramen a šeptal mu konejšivá slůvka. I když si těmi slovy nebyl ani sám jistý.
Žádné komentáře:
Okomentovat