Vyvolení 1.

Asi dvacetiletý černovlasý chlapec seděl na křesle, ve kterém se rozhodne o jeho osudu. Ve studiu, ze

kterého se vrátí buď domů a nebo vejde dveřmi do vily, kde bude odříznut od jakéhokoli kontaktu s

vnějším světem, ale umožní mu soutěžit o spoustu peněz a navíc popularitu.

Flashback

Seděl u počítače a rozmýšlel se, zda vyplnit formulář.

„Co tam sleduješ, Billy?“ zeptala se ho jeho malá sestra.

„Jen přemýšlím, Emily,“ usmál se na ní její bratr a pak se zase otočil k monitoru.

Malá Emily přiběhla k němu a posadila se mu na klín. Chvilku luštila nápis, ale nic jí to neříkalo.

„Co to je Vyvolení?“ zeptala se zvídavě.

„To je taková soutěž. Bude to i v televizi,“ vysvětlil jí Bill a pohladil jí po hlavičce.

Jeho malá sestřička koukala střídavě na monitor a střídavě na Billa. Pak se usmála a pevně Billa objala.

„Bráška bude v telce, bráška bude v telce!“ křičela mu do ucha, až jí musel vzít a odtáhnout od sebe.

„Takže myslíš, že se mám přihlásit?“ zeptal se jí, aniž by si všiml své matky, stojící mezi dveřmi.

„Nejhlavnější bude, pokud to sám budeš chtít,“ odpověděla místo Emily jejich maminka a Bill leknutím

nadskočil.

„Kolik jsi toho slyšela?“ zeptal se jí tiše Bill.

„To, že uvažuješ nad přihlášením. Řeknu ti to rovnou. Pokud se přihlásíš, budu stát při tobě. Pokid to

chceš udělat, nebudu ti bránit,“ usmála se Simone.

Bill položil svou malou sestru na zem, vstal ze židle a přišel k matce, kterou okamžitě objal.

„Mám tě rád, mami,“ řekl jí na rovinu.

Proč taky ne. Ona ho podporovala opravdu ve všem. Tedy ve všem dobrém. To špatné mu sice

nezakazovala, ale měla své výhrady a to zase respektoval Bill.

Bill se tedy vrátil k počítači a začal vyplňovat dotazník určený pro registraci do reality show. Simone mu stála za zády a s úsměvem pozorovala synovo nadšení.

Konec flashbacku

Takže teď tu seděl a čekal, jak rozhodly diváci téhle reality show, zda tedy vejde do vily, jako další

soutěžící, nebo pojede domů.

„Takže jsme zpět s výsledky hlasování vás diváků. Zeptám se ale našich soutěžících na jednu důležitou

otázku. Proč se vlastně přihlásili. Bille?“ studiem zněl hlas moderátorky Terrensee.

„Já... no úplně prostý důvod to mě. Poznat nové lidi a navíc tohle je asi pro všechny nová zkušenost. A já rád objevuju nové věci a lidi,“ odpověděl nervozní Bill úsměvem.

„Velice upřímná odpověď. Jiní by rovnou řekli, že pro peníze,“ zasmála se moderátorka.

„No ty peníze jsou takový ten vedlejší produkt. Já jsem hodně společenský typ člověka, takže spíš mě

lákalo nové prostředí a kdo ví, i noví přátelé,“ usmál se Bill.

Pak se Terrensee zeptala i ostatních dvou soutěžících, ale Bill to nevnímal. Pořád koukal do publika na

matku a sestru, která mu držela pěsti, aby mu to vyšlo.

„Tak je čas na výsledky, co říkáte?“ zeptala se Terrensee publika a to začalo jásat a tleskat.

„Takže tu máme Billa, Marka a Joshe. Koho jste poslali do vily? Začneme u Joshe. 4 231 hlasů. To

vypadá dobře. Dál je tu Mark, 2 967 hlasů. Ou, to je nepříjemné. A nakonec Bill,“ všichni byli otočeni k velké obrazovce, za Billovou hlavou a vyčkávali. „5 998 hlasů!“ vykřikla Terrensee a Bill myslel, že se v tu chvíli rozbrečí radostí. Místo toho si dal ruce na pusu a oči se mu zalily slzami radosti.

„Tak pojď Bille, je čas jít do vily,“ vybídla ho Terrensee.

Bill tedy vstal a šel k moderátorce. Byl opravdu rád, že to vyšlo a díval se do publika na zbytek své

rodiny. Maminka na něj ukazovala palec nahoru a malá Emily zase výskala jak jen mohla.

Zato ve vile se už všichni připravovali na nově příchozího. Všichni připravovali takovou menší oslavičku, kterou uvítají další a zároveň poslední osobu ve vile.

„Co myslíš? Bude to kluk nebo holka?“ zeptala se Rina svého spoluhráče a zároveň soupeře Toma.

„Byl bych pro holku, ale myslím, že poslední bude kluk. Přece jen je nás tu míň než vás,“ usmál se Tom a šel za ostatními, aby jim pomohl.

Měli to už připraveno a tak si všech jedenáct lidí sedlo do obývacího pokoje, kde čekali na vítěze nebo

vítězku posledního kola. Rolety na prosklené straně vily byly do poloviny stažené, ale i tak bylo cítit to

napětí, které ve vile panovalo.

Až se na obrazovce objevil obličej Terrensee. Všichni tudíž zpozorněli.

„Ahoj Vyvolení,“ oslovila je jako pokaždé.

„Ahoj Terree,“ pozdravili jí i obyvatelé vily.

„Jen jsem vám chtěla říct, že už jsme vybrali posledního soutěžícího a je na cestě za vámi. Snad ho

přijmete jako všechny ostatní. A nezlobte,“ zasmála se moderátorka a obrazovka zase zčernala.

„A jde se na to,“ ozval se další soutěžící jménem Erik.

„Jsem sám zvědavej,“ řekl další jménem Dave.

Tak všichni obyvatelé vily, tedy pět chlapců a šest dívek, vyšli na zahradu, kde čekali na posledního

obyvatele.

Bill už stál v prostoru mezi východem z vily a vchodem do ní. Snažil se zhluboka dýchat, ale moc mu to nešlo. Byl vyklepaný a nervozní. Nesl sebou své tři kufry plné oblečení a kosmetiky. Nevěděl co ho tam čeká a zároveň jak ho přijmou ostatní. Vtom ale zaslechl jak se odemykají dveře do vily. Naposledy se nadechl, vzal své kufry a vešel do vily.

Všude se rozhostilo ticho. Obyvatelé vily nevěděli co si o nově příchozím myslet a Bill se bál promluvit.

Ticho ale prolomil Tom. Dredatý chlapec, který svým širokým úsměvem dodal Billovi odvahu.

„Vítej,“ usmál se Tom a na přivítanou ho objal.

„Díky,“ usmál se Bill.

Tohle probudilo ostatní obyvatele a šli se s ním taky přivítat. Bill byl překvapený změnou jejich reakcí.

Nelíbilo se mu, jak ho pozorovali.

Pak se všichni usadili na zahradě a připili si. Pak přišla rada na představování. Slova se ujal Tom. Ten

jediný na Bill nekoukal zaraženě jako ostatní.

„Měli bysme se představit. Jsem Tom. Tohle jsou Dave, Erik, Martin a Mike. A dámská část osazenstva

jsou Rina, Meg, Lisa, Denis, Mika a Emily,“ představil je všechny dredáč.

„Jsem Bill,“ usmál se Bill o něco klidněji a stále pozoroval Toma.

„A nic nám o sobě neřekneš?“ vyzvídala Mika a začala po něm házet očka. Bill se jí opravdu zalíbil.

„No... nevím co byste chtěli vědět. Ale bydlím kousek od Magdeburgu. Ve vesničce jménem Loitsche.

Žiju jen se sestřičkou a mamkou. Mám rád muziku a občas si rád zazpívám, ale ne nijak veřejně. Spíš jen doma,“ zasmál se a pokračoval, „jsem hodně společenský, ale většina lidí mě odsuzuje za to, že se maluju a no...... jsem gay,“ dokončil Bill a sledoval reakce přítomných dam.

Ty jen překvapeně koukaly. Nevěřily tomu, co právě vyšlo z Billových úst. To samé chlapci.

„To si jako máme hlídat zadky, když to na tebe přijde?“ zeptal se smíchem Dave.

„Ne to nemusíte. Nejsem pro sex bez lásky,“ zakroutil hlavou Bill.

„Uff... už jsem se lekl,“ oddechl si viditelně Martin.

Zato ale Tom na Billa koukal jinak. Tak nějak zvláštně by se dalo říct.

**

Večer byl v plném proudu a děvčata seděla odděleně od chlapců, ale i Bill. Zjistil, že si s nikým nemá co říct. Toho se bál. Seděl na kraji bazénu a všechny pozoroval. Docela chápal reakci holek, když jim

oznámil, že je na chlapy. Věděl o sobě, že je hezký a holky na ně letěly, ale pro něj to znamenalo spíš

problémy, než polichocení. To taky děvčata předvedla. Jakmile se vyskytla možnost buď odešly do vily

nebo se bavili s někým jiným. Bill si musel začít zvykat. Bohužel tohle přiznání mu znemožnilo někoho z obyvatel poznat.

Tom, který seděl společně s kluky u stolu, upíjel ze své skleničky s šáněm. Sice se s ostatními bavil, ale

pohledem visel na Billovi. Nějak se mu nelíbilo, že sedí tak odstrčený. Bez jediného slova vstal, a šel si

sednout k Billovi.

„Nebavíš se?“ zeptal se ho, když dosedl vedle něj.

„Nevím o čem se mám bavit. Viditelně se tu všichni trochu znáte. Je to divný, nikoho neznat a přitom i

kdyby to mělo vypadat jinak tak tu sedět a pozorovat, že sem nejspíš nepatřím,“ odpověděl Bill a povzdechl si.

„Já bych se s tebou bavil,“ usmál se dredáč a pozoroval Billův obličej z profilu.

„To jsi asi jediný po mé upřímné zpovědi,“ otočil se na něj i Bill.

„Jo bylo to až moc upřímný. Zaskočilo to všechny a holky jsou asi naštvaný,“ zasmál se Tom.

„No trochu jsem si to tím zavařil. Ale já prostě nedokážu neříct to, co by lidi měli o mě vědět,“ pokrčil

rameny černovlásek.

„Já s tím problém nemám,“ usmál se Tom a objal Billa kolem ramen.

„Děkuju,“ usmál se i Bill a opřel se do toho objetí.

„Vidíš. Úsměv ti sluší,“ řekl tiše Tom, ale stejně to mikrofon na jeho krku to zachytil.

„Kde vůbec budu spát?“ zeptal se tiše Bill.

„No jelikož jediné místo v ložnici je vedle mě, tak je to jasný,“ zasmál se dredáč.

„Nemusíš se bát, nevyjedu po tobě,“ podíval se na něj černovlásek vážně.

„Z toho strach nemám. Já ti věřím,“ přikývl Tom a znovu ho přitáhl k sobě.

Billovi bylo opravdu dobře. Měl pocit, že v Tomovi našel nového kamaráda. A taky že ano. I Tom měl

ten samý pocit, že si s Billem bude rozumět, než se všemi těmi vejtahy tady.

**

Oslava se chýlila ke konci a všichni postupně mizeli v ložnicích. Jen Tom s Billem pořád seděli u stolu a povídali si. Zjistili o sobě docela pěkné věci.

Bill, který seděl na lavičce se oklepal. Naštěstí, ale jedna z holek zapomněla na zahradě deku, tak se pro

ní natáhl a zabalil se do ní.

„A tys otce nikdy nepoznal?“ zajímal se Tom.

„Nevím jestli jsem ho nepoznal, ale nepamatuju si na něj. Mamka říkala, že měl nehodu. Neměl jsem

šanci ho poznat. A Emily je vlastně moje nevlastní sestra. Mamka jí má s mým nevlastním otcem. Ale i

tak jí zbožňuju. Je to moje nejoblíbenější sestřička,“ zasmál se Bill.

„Taky proto, že je to tvoje jediná sestřička,“ smál se Tom.

„To je fakt. A co ty? Máš nějaké sourozence?“ zajímal se černovlásek zaujatě.

„Mám dva bratry. Oba starší. Jsem takový ten benjamínek a taky mi to dávají bráchové sežrat. Ale když

jsme byli ve škole, tak na mě nedali dopustit,“ usmál se Tom a zachumlal se do mikiny.

„Je pozdě,“ přitakal Bill a koukl na tmavou oblohu.

„To asi jo. Zítra na nás vymyslej nějakej úkol, tak bysme se na něj měli vyspat,“ přikývl Tom a oba

společně vstali.

Potichu došli do ložnice, která byla určená pro obyvatele vily. Byly tam totiž dvě, v obou po třech

velkých postelích. Tom jen sundal mikinu, protože se v průběhu noci, šel převléknout. Nechtěl nikoho

svým převlékáním budit. To už se tady naučil. Jenže Bill ne. Neměl ani vybaleno a to bylo ještě horší.

Musel tedy vzít kufr, ve kterém měl dané oblečení na spaní, odnést ho do vedlejší místnosti a převléknout se tam. Sice byl nesvůj, protože věděl, že ho sledují kamery, ale aspoň na chvíli zahodil rozpaky. Přece nebude spát v tom, v čem přišel.

Převlékl se tedy a vracel se zpět. Podíval se na ležícího Toma. Vypadal jako by už spal, tak se co nejtišeji položil vedle něj, tiše popřál dobrou noc a otočil se k němu zády.