"... Vezmeš si mě?" řekl Richie.
Teď už mi tekly slzy po tvářích a neměla jsem slov. Richie na mě koukal s nadějí v očích.
"Ano. Moc ráda se za tebe provdám." řekla jsem mu.
Richie vstal a nádherně mě políbil.
"Gratulujeme děti!" řekli Kathy s Robertem společně, ale my jsme v tu chvíli nevnímali.
Svátky utekly jako voda. Na silvestra jsme uspořádali skromnou oslavu, kde nechyběla ani Sarady s
Liefem a malým Aydenem. Přišli i Richieho přátelé, takže nás byl doslova plný dům. S Richiem jsme
velice rychle stanovili datum svatby. 14. února.
Přesně to datum, kdy jsme se chtěli vzít i minule, než se to pokazilo. Museli jsme zavolat klukům a
všechno jim vysvětlit. Největší překvapení bylo, že asi čtrnáct dní po novém roce se kluci objevili u dveří.
"Terry!!!" jásal Izzy, když jsem jim otevřela.
"Ahoj kluci. Moc se mi stýskalo." řekla jsem a všechny jsem je postupně objala.
"Nám taky." řekl Jay.
Musela jsem se smát, když se všech pět sklánělo nad postýlkou, jako nějaké sudičky a rozplývali se nad
malým Chrisem a Richiem.
"Jsou fakt nádherní." ozval se Izzy, když jsme byli v obýváku.
"No... co na to říct... jsou přeci po mě." pyšnil se Richie a tím vyvolal u kluků záchvat smíchu. "To jo.
Malej Richie jako by ti z oka vypadl, ale Chris..." řekl Jay.
"Malej Chris má oči po Terry." přerušil ho Izzy.
"Přesně tak." přikývl Richie.
Kluci si pak povídali o něčem ohledně skupiny a já jsem šla dát naše drobečky do postýlky. Když jsem
se pak vrátila do obýváku, překvapilo mě zjištění, že si kluci pronajali byt nedaleko odsud, aby nám
pomohli se svatbou.
"Terry doufám, že ti to nevadí, že tu zůstaneme a pomůžeme vám?" zeptal se nejistě Jay.
"To víš, že ne." odpověděla jsem.
"A kdy je dáte pokřtít?" zeptal se Cayce.
"No vidíš... to mě teď nenapadlo. Počítám, že brzo." odpověděla jsem.
"Tak to se všechno zařídí." řekl Jay.
"Terry, co kdybys šla se Sarady a s prckama ven?" zeptal se Richie.
"Co zas chystáš, Stringini?!" zeptala jsem se podezřívavě.
"Já nic. Vždyť mě znáš!" řekl nevinně.
"No právě." řekla jsem a šla jsem za prckama nahoru, abych je oblíkla.
Když jsme byli všichni tři teple oblečení, vyrazila jsem za Sarady. Byla trochu překvapená.
"No co... Chris mě s prckama vyhnal za tebou. Prý máme jít s nima ven. Nejspíš něco chytá, ale bohužel nevím co." řekla jsem.
"No... určitě něco chytá. Tak počkej tady v hale. Rychle oblíknu Aydena a vyrazíme." odpověděla.
"Dobře." řekla jsem, když jsem vcházela.
Ani ne za pět minut sešla dolů s Aydenem v náručí., dala ho do kočárku a vyrazily jsme. Asi hodinu jsme se procházely a kecaly jsme, pak jsme šly do kavárny. V kavárně jsme se potkaly s Jessicou, takže
babinec. Ale opravdu to stálo za to. Bavila jsem se tak, jak už dlouho ne. Ani jsem nevnímala čas, tak
jsem u Sarady před domem zjistila, že jsme pryč 4 hodiny. Páni!!! Vydala jsem se tedy domů. Když jsem tam s prckama dorazila, nebyla nikde ani noha.
"Richie?" křikla jsem, ale odpověď jsem nedostala.
"Richie?" začala jsem zmatkovat.
Vzala jsem prcky do náručí a šla jsem nahoru do ložnice. Postýlka ale zmizela. Jen na posteli ležel
lísteček.
"Jdi do pokoje naproti!" stálo na něm.
Přiznám se, že mi to v tu chvíli přišlo divný. No... tak jsem s prckama v náručí šla k protější ložnici. S
nemalými obtížemi jsem otevřela dveře.
"PŘEKVAPENÍ!!!!" zakřičeli kluci a já jsem se lekla.
Nestačila jsem se divit. Richie s klukama tu ložnici předělali v nádherný dětský pokojík.
"Andílku, co na to říkáš?" zeptal se me Richie.
"No... lásko... já nemám slov. Je to překrásné!" řekla jsem, když jsem se vzpamatovala.
"Jsme rádi, že se ti to líbí. Dali jsme si záležet." řekl Jay, který stál mezi postýlkami.
Na jedné postýlce bylo jméno Chris jr. a na té druhé Richie jr. Vypadalo to, jakoby to tam Richie sám
štětcem namaloval. Teda aspoň písmo tomu odpovídalo. Celý pokojík byl v modré barvě. Všude byla
spousta hraček a na zemi dvě hrazdičky. Jedním slovem... ÚŽASNÉ. Položila jsem prcky do jejich
nových postýlek a pak jsem se otočila na kluky.
"Kluci, je to vážně krásné, díky!" řekla jsem a postupně jsem je všechny objala.
"Já jsem rád, že se ti to líbí, sestřičko." řekl Jay, když mě objal.
"Díky." řekla jsem.
Pak jsem objal i Izzyho, Cayceho a Jaysona. Schválně jsem zapomněla obejmout Richieho.
"Andílku, a mě neobejmeš?" zeptal se smutně.
"No... přemýšlím... za to, že jsi nás vyhnal do tý zimy." hrála jsem, že přemýšlím.
"No tak... Nebyla jsi přece sama. Tak se nezlob." zněl naprosto zoufale.
Kluci poznali, že to na Richieho hraju a dusili se smíchy. Já už jsem to ale nevydržela a začala jsem se
smát a se mnou teda i kluci.
"Pojď sem." řekla jsem a Richie mě ochotně objal.
"Ty jsi příšerná." řekl mi.
"No vidíš... Pořád si mě chceš vzít?" zeptala jsem se.
"To určitě. Ty se za mě vdáš ani, kdybys nechtěla!" pohrozil.
"No tak tohle je donucování. Ještě si rozmyslím, jestli se vdám za takovýho sobce!" řekla jsem.
Kluci tam s námi byli pořád v tom pokojíku. Doslova učůrávali do trenek, jak se smáli.
"Já nejsem sobec!" řekl dotčeně.
"Já vím, zlato!" řekla jsem a políbila jsem ho.
Pak jsme už nechali prcky v klidu a šli jsme do obýváku. Chtěla jsem nechat otevřené dveře, ale Richie s Jayem mě ujistili, že je můžu klidně zavřít. Až v obýváku jsem si všimla, že je na stolku něco jako
vysílačka.
"Víš, pořídili jsme i chůvičku!" řekl Jay.
"Kluci, vy jste blázni!" smála jsem se.
"No co... Rich myslel na všechno. Byl to totiž jeho nápad, my mu to pomohli jen zrealizovat." řekl Izzy.
"Tohle byl všechno tvůj nápad?" otočila jsem se udiveně na Richieho.
"Nezlobíš se?" zeptal se a udělal ten svůj štěněčí pohled.
"No... to víš, že... ne!" napínala jsem ho.
Kluci samozřejmě bouchli smíchy.
"Terry, ty mu dáváš fakt zabrat!" řekl Cayce mezi záchvaty smíchu.
"Ať si zvyká!" prohlásil Jay a to už jsme bouchli smíchy znovu.
Žádné komentáře:
Okomentovat