V pokoji jsem popadla prášky a vracela jsem se k Jayovi. Na chodbě jsem ale potkala kluky.
,,Čau kluci. Jinak dobré ráno." řekla jsem jim.
,,Jak pro koho." ozval se Jay, který právě vyšel ze svého pokoje.
,,Ale za to si můžeš sám, bráško!" řekla jsem mu.
,,Já vím." odpověděl a já jsem mu podala ty prášky.
,,Kdo chce snídani?" zeptala jsem se ostatních.
,,Jáááá!" vykřikli všichni.
Tak jsme se pomalu odebrali dolů do kuchyně, kde jsem se zděsila při pohledu do ledničky.
,,Tak to vypadá, že snídaně nebude." hlesla jsem.
,,Proč?" divil se Izzy, který vypadal, jak by se na tu snídani těšil.
,,Protože lednička zeje prázdnotou. Budu muset zajet nakoupit." odpověděla jsem.
,,Pojedu s tebou." řekl hned Chris.
Sakra proč mi to dělaj.
,,To je dobrý, můžu to zvládnout sama." odporoval jsem.
,,To je v poho. Stejně nemám co dělat." řekl mi Chris a já nevěděla jak vycouvat.
,,Tak dobře." rezignovala jsem.
Tak jsme se s Chrisem šli obléct a za deset minut jsme vyrazili do supermarketu. Došli jsme před supermarket a na Chrise se sesypaly fansky. To byla možnost jak se mu ztratit. A taky se mi to podařilo. Musely ho pěkně zaměstnat, protože jsem v klidu sama nakoupila. A že jsem toho koupila. Nákup jsem naskládala zpátky do vozíku a poprosila jsem prodavačku, že si ten vozík půjčím. Usmála se a souhlasila.
Docela mě to udivilo, ale nechala jsem to být.
,,Slečno, pokud byste byla ještě tak hodná. Mohla bych vás o něco požádat?" zeptala se mě ta prodavačka.
,,No... můžete." odpověděla jsem.
,,Mohla byste mi sehnat podpis Chrise Watrina, který stojí venku?" požádala mě. No.. že mě to nenapadlo.
,,Jo, klidně. Hned s tím podpisem přijdu." řekla jsem otráveně.
Takže mi ten blbej vozík půjčili jen kvůli tomu, že jsem přišla s Chrisem. Docela mě to vytočilo. Šla jsem teda za Chrisem. Měla jsem co dělat, abych se k němu vůbec dostala. Když jsem se k němu konečně dostala, řekla jsem mu potichu o té žádosti prodavačky vevnitř. Chris se na mě usmál, omluvil se těm holkám a šel se mnou zpátky. Ta prodavačka byla štěstí bez sebe. Ale já jsem byla stále vytočená. Jakmile to s tou Prodavačkou vyřídil popadla jsem ten vozík a naštvaně jsem šla asi pět metrů před ním. Nevím proč, ale byl nějak potichu. Mlčky jsme konečně došli domů. Tam nám s nákupem pomohli kluci.
,,Příště jdu nakupovat sama." řekl jsem kluků, když jsme byli všichni v kuchyni.
,,Co se děje sestřičko?" zeptal se mě Jay.
,,Co by. Chris se mnou sice šel, ale stejně jsem všechno nakoupila sama, protože se Chris musel před tím obchoďákem věnovat fanskám." řekla jsem naštvaně.
,,Terry pochop, že to nemáme lehký. Kamkoliv jdeme, tak jsou fanynky. A nějak se jim musíme odvděčit za to, že nás dostaly tam kde jsme teď." řekl Chris.
,,Tak ale beze mě. Já se o vaší slávu neprosila." odpověděla jsem a naštvaně jsem odešla do pokoje, kdy jsem se zamkla.
Posadila jsem se na postel a snažila jsem se uklidnit. Asi po půl hodině se ozvalo klepání.
,,Terry otevři. To jsem já Richie." ozvalo se zvenku.
,,Běž pryč! Chci být sama. Dokážete to pochopit?" zakřičela jsem.
,,Neodejdu, dokud si s tebou nepromluvím. Myslím to vážně." odpověděl mi.
Bože ten kluk je ale dotěrnej. Vstala jsem z postele a šla jsem ho pustit dovnitř.
Žádné komentáře:
Okomentovat