Díky bohu! Spolkl to.
"Díky doktore!" řekl jsem a doktor odešel.
"Richie? Cos to řekl, že jsi?" ptal se mě Chris.
"Promiň, Chrisi, nějak to ze mě vylítlo!" omlouval jsem se.
"Jo vylítlo! Takže to není pravda!" řekl Chris naštvaně.
"Tak napůl!" sklonil jsem hlavu.
"Počkej, jak napůl?" ptal se nechápavě Jay.
"No, chtěl jsem jí požádat o ruku! Po našem návratu z Ameriky, ale..." řekl jsem smutně.
"Aha! Promiň, že jsem na tebe vyjel. Trochu mě to zaskočilo! Chápu, že chceš být u Terry." řekl Chris
omluvně.
"To je dobrý. Promiň, že mi to vyklouzlo!" omlouval jsem se já.
"Neomlouvej se! To je v poho! Tak běž za ní, Romeo!" řekl Chris s úsměvem.
"Díky Chrisi!" řekl jsem a vešel jsem do toho pokoje. Nevím kolik bylo, ale přišel Chris.
"Richie, v poho?" zeptal se.
"Jo, v poho!" odpověděl jsem.
"Hele, jestli máš hlad, tak se jdi najíst. Já u ní budu!" řekl.
"Jasně díky!" řekl jsem a vstal jsem.
"Kluci, jdete se někdo najíst?" zeptal jsem se na chodbě kluků.
"Dobrý nápad! Se mnou počítej!" řekl Izzy.
"Jdu taky!" přidal se Jay.
Nakonec jsme se šli najíst všichni. Kluci si dělali ze všeho srandu, ale mě do smíchu nebylo. Uběhl týden a nic se nezměnilo. Když to šlo, tak jsem za Terry chodil každý den. I když jsme měli vystoupení, tak jsem se snažil do nemocnice přijít. Někdy to ale nevyšlo. Jay nám řekl, že chce, abysme byli denně ve studiu a pilovali choreografii, zdálo se mi, že to dělá kvůli mně, abych přišel na jiný myšlenky. Někdy se mu to podařilo. Párkrát jsem přišel domů tak utahaný, že jsem nemyslel vůbec na nic. Prostě jsem vypnul. Kolikrát jsem volal Chrisovi, jak to s Terry vypadá. Někdy tvrdil, že se její stav zlepšuje. To mi vždy zvedlo náladu. Pomalu se blížil den mých narozenin. Nechtěl jsem je slavit, ale kluci byli jiného názoru. Tak jsem jim nechal volnou cestu. V den mých narozenin jsem byl v nemocnice u Terry. Kluci tam za mnou přišli. Když mi kluci dávali dárky, zdálo se mi, že se Terry pohnula. Nebyl jsem jediný. I Jay a Izzy si všimli, že se Terry trochu pohnula. To mě utvrdilo v přesvědčení, že jsem se nezbláznil. Byl to tak trochu příjemný dárek. Dny stále ubíhali a Terry byla pořád v kómatu. Kolikrát se mi kluci snažili zvednout náladu. Vystoupeních taky přibývalo a byl jsem rád, když jsme měli aspoň dva dny volno. Stejnak jsem volno strávil v nemocnici. Uběhl měsíc a pořád žádná změna a pomalu se blížily vánoce. Rodičům jsem se omluvil, že letos nepřijedu. Pochopili to a popřáli mi šťastné a veselé. Kluci si vymysleli, že uspořádají vánoční párty. Řekl jsem, že budu na Štědrý den u Terry. Kluci nic nenamítali.
Tak nastal Štědrý den. Seděl jsem jako obvykle u Terry a modlil se, aby se probrala. Po chvíli jsem ucítil na své tváři slzy. Nechal jsem je stékat.
"Richie..." uslyšel jsem její hlas po tak dlouhé době.
Terry
"Richie..." řekl jsem.
Byla jsem dezorientovaná. Netušila jsem, kde jsem.
"Ano, lásko? Jsem u tebe!" řekl.
"Kde to jsem? Co se stalo?" ptala jsem se.
"Miláčku jsi v nemocnici, měla jsi autonehodu!" vysvětloval.
"Aha! Už si vzpomínám! Jak je Marky a kde vůbec je?" ptala jsem se dál.
"Marky je v pořádku! Týden po tom co vás přijaly, jí propustili a odjela domů!" vysvětloval dál.
"Jak dlouho jsem byla mimo?" zajímala jsem se.
"Měsíc!" řekl a sklopil hlavu. Ale i tak jsem zahlédla slzy.
"Richie, neplač, prosím!" žádala jsem ho.
"To je štěstím! Dala jsi mi překrásný vánoční dárek!" řekl a objal mě.
"Vánoční?" divila jsem se.
"No, je 24. Prosince!" upřesnil.
"Tak to jsem byla mimo trochu déle." řekla jsem.
"No... měsíc a pár dní!" řekl.
"Počkej, zavolám doktora a ještě zavolám klukům!" dodal.
"Jasně. Nikam nespěchám!" pokusila jsem se o vtip. Richie se usmál a odešel.
Richie
Jsem fakt šťastný, že se Terry probrala. Došel jsem pro toho doktora.
"Pane Stringini, máte nějaké přání?" ptal se.
"Přání ne! Chci vám říct, že se moje snoubenka probrala!" odpověděl jsem.
"Díky. Hned tam přijdu a provedeme vyšetření!" informoval mě doktor.
"Díky doktore!" řekl jsem a šel jsem zpátky.
Před pokojem Terry jsem zavolal klukům. Zvedl to Jay.
"Ahoj Richie, copak se děje?" ptal se.
"Čau Jayi. Mám pro vás super novinu! Máš tam někde poblíž kluky? Chci, abyste to slyšeli všichni!"
"Jasně, je tu i Chris s Kristou. Jen to dám na reprák!" řekl.
"Jasně, počkám!" odpověděl jsem.
"OK, už tě slyšíme všichni. Tak povídej!" řekl po chvilce.
"Jestli dneska budete mít čas, tak přijďte do nemocnice. Terry se totiž probrala!" řekl jsem.
"Super! Bomba! Bezva! Hurá!" řvali přes sebe.
"Jasně, stavíme se!" křičel Jay, aby přehlušil ten jásot.
"Jasně! Čekáme vás! Terry vás ráda uvidí!" řekl jsem a zavěsil.
Tak jsem vešel, doktor tam ještě nebyl.
"Lásko, za chvíli přijdou kluci. Jsou rádi, že ses probrala!" řekl jsem.
"Dobře, moc ráda je uvidím!" řekla a vtom vešel doktor.
"Dobrý den, slečno. Jsem rád, že jste se probudila. Teď uděláme pár vyšetření a pak můžete být s vaším
snoubencem zase sama!" řekl doktor.
A do prkýnka! Terry mě asi zabije.
"Jistě, díky doktore!" řekla a hodila po mě takový vražedný pohled.
"Omluvte mě! Musím jít něco zařídit!" řekl jsem.
"Jistě!" řekl doktor.
"V pořádku!" řekla Terry. Šel jsem k ní a políbil jsem jí.
"Pak mi něco vysvětlíš!" pošeptala.
"Neboj se!" řekl jsem tak potichu.
Vyšel jsem z pokoje a na chodbě jsem potkal kluky s Kristou.
"Kam jdeš?" ptali se.
"Jdu něco koupit! Nějak jsem na jednu důležitou věc zapomněl!" vysvětlil jsem.
"Aha! A jak je Terry?" ptali se dál.
"Dobře, teď je u ní doktor. Už se na vás těší!" řekl jsem.
"OK, tak mi počkáme a pak na tebe počkáme u Terry!" řekl Jay.
"Jasně! Za chvíli jsem zpět!" řekl jsem a odešel.
A teď najít otevřené zlatnictví, to bude nadlidský úkol.
Žádné komentáře:
Okomentovat