Dojeli jsme před restauraci, vystoupili jsme z limuzíny a vešli jsme dovnitř. Tam se nás ujal číšník a vedl nás k "našemu" stolu. Kluci asi objednali stůl, protože mi to jinak nedávalo smysl.
,,Vy jste ten stůl zamluvili?" zeptala jsem se Chrise.
,,No, víš... ani jsme nemuseli. Chodíme sem dost často, že nám dávaj tenhle stůl pořád." usmál se na mě Chris.
,,Aha... tak teď už to chápu." usmála jsem se taky.
,,Hej nevrkejte tam!" repal Jay.
,,Screw you!" okřikla jsem ho a kluci se začali smát.
,,Počkej doma, sestřičko. Ty to schytáš!" rozčiloval se Jay a pak jsme se všichni usadili.
,,Ty bláho Jayi, tvoje sestřička má pěkně prořízlou pusu. Takhle do háje jsme tě neposlali ani mi." dobíral si Jaye Izzy.
,,Ty toho taky nech." řekl otráveně Jay.
,,Ale no tak, Jayi. Vždyť víš jak jsem to myslela. Nemusíš být nepříjemný na kluky. Oni za nic nemůžou." někdy to brácha fakt přehání.
,,No jo... Máš recht." sklopil oči k zemi a dál se neprojevoval.
,,Ale zase si nehraj na dotčenýho. Jde ti to naprosto příšerně." rejpla jsem si.
To už kluci nevydrželi a vybuchli smíchy. I Jay se smál. Když pak přišel číšník, nevěděla jsem co si objednat. A jelikož jsem seděla mezi Chrisem a Richiem, tak se mi oba nabídli, že mi poradí. A nejenom ti dva, ale i Izzy se přidal. Jen Vinnie s Jayem na ně udiveně koukali.
,,Terry, můžu s tebou mluvit o samotě?" zeptal se mě po nějaké době Jay a vstal.
,,Jasně bráško. Ty vždycky." přikývla jsem a spolu s ním jsem vyšla před restauraci.
,,Terry, nevím jestli se mi to zdá, ale jak Izzy, tak Chris i Richie s tebou docela flirtovali. Nevšimla sis?" zeptal se mě.
,,Jayi, všimla jsem si toho neboj." odpověděla jsem mu.
,,A?" zeptal se znovu.
,,Co a? Co chceš slyšet?" nechápala jsem ho.
,,No... jen by mě zajímalo jak to vezmeš. U Izzyho mi to není tak divný, že s tebou flirtuje. Izzy už je takovej. Ale bojím se o Chrise s Richiem. Aby z toho pak nebyly problémy." vysvětlil.
,,Problémy? Myslíš to, že by se o mě začali hádat a mohlo by to znamenat konec skupiny?" zeptala jsem se ho.
,,Asi tak nějak." přikývl.
,,Tak proč si mě sem bral? Pokud bych si začala něco s Chrisem, bude to špatně. To samý platí i s Richiem. Kdybych si nabrnkla úplně někoho neznámýho, tak by to zase špatně snášeli kluci. Víš co, zejtra si sbalím a školu si dodělám doma." vyjela jsem na něj a vrátila jsem se zpět do restaurace.
,,Děje se něco?" ptali se kluci.
,,Nic... Co by se mělo dít? Užijte si to tu, jsem unavená, jdu domů." odpověděla jsem jim a vzala jsem si kabelku a chystala jsem se k odchodu.
,,Počkej, asi se něco stalo, když jsi naštvaná. Provedli jsme něco?" zeptal se mě Richie.
Bože, tenhle kluk mě vždycky dostane.
,,Nic jste neudělali. To jen já bych mohla v budoucnu něco pokazit." odpověděla jsem a vyšla jsem konečně z restaurace.
Ušla jsem asi deset metrů, když jsem za sebou zaslechla kroky. Pomalu jsem se otočila a uviděla jsem Richieho.
,,Terry, jak jsi to myslela?" zeptal se mě.
,,Co přesně myslíš?" zeptal jsem se ho naopak já.
,,No to, jak jsi říkala, že bys mohla v budoucnu něco pokazit." ujasnil Richie.
,,Jo tohle... To neřeš. Zítra vám všem zmizím ze života. Teda kromě Jaye." odpověděla jsem mu.
,,Cože? Jak zmizíš ze života? Jak to že zítra?" divil se pořád.
,,Zítra jedu domů. Nepřipadám si tu vítaná, ale jako přítěž." vysvětlila jsem mu.
,,Terry, ty nejsi přítěž. Kdo ti to řekl?" zeptal se zase a zase.
,,Nikdo mi to říkat nemusel. Vidím to. Navíc, by tohle všechno mohlo znamenat konec." řekla jsem smutně.
,,Konec? Čeho?" zase otázka.
Ten kluk neumí asi nic jinýho než se ptát.
,,Konec vás. Skupiny." vysvětlila jsem.
,,Co to povídáš. Tohle bys nemohla zapříčinit. Terry, prosím, nikam nejezdi. Sotva jsem tě poznal, ale vím že jsi úžasná holka. Jsi milá, vtipná a pěkná." řekl Richie.
To bylo sladký. Snažil se mě tu zadržet.
,,Já nevím, Richie." odpověděla jsem smutně.
,,Terry, nech si to do rána projít hlavou, ale doufám. Ne... já tě žádám, aby jsi neodjížděla." řekl a podíval se na mě těma krásnýma pomněnkovýma očima.
Sakra. Ty jeho oči. Doslova jsem se v nich ztrácela. Ten kluk měl v sobe jakési kouzlo, který mě k němu přitahovalo. Ale i Chris má podobný kouzlo osobnosti jako Richie. Přitahuje mě to k oběma. A sakra jsem v háji.
,,Půjdem zpátky?" vytrhl mě z tranzu.
,,Tak jo." přikývla jsem.
Tak jsme šli zpátky do restaurace.
Žádné komentáře:
Okomentovat