Ještě chvíli se dohadovali, jak to všechno vyřeší, než je Bill společně s Alicí vyprovodili s tím, že musí
ošetřit Toma. Všichni naštěstí přikývli a nechali je osamotě.
„Jak mu je?“ zeptala se tiše Alice, když se znovu podívala na Toma, choulícího se k bratrovi.
Bill se k němu trochu sklonil, pohladil ho po vlasech a po rameni a pak se mírně usmál.
„Usnul. Sice se klepe, což se nedivím, ale spí. Bylo toho na něj moc,“ odpověděl černovlásek trochu
klidněji.
„Vím, že mu spánek pomůže, ale musím ho ošetřit. Můžeš tu být jestli chceš, nevyháním tě. Jsi přece jeho bratr a bohužel si viděl, co má za sebou,“ řekla zkroušeně dívka.
„Budu tu. Nechci ho nechávat samotnýho. Bojím se ale, co bude za dva dny. Musíme se Bushidovi prostě postavit, ale on tam nesmí přijít,“ řekl Bill smutně a hladil bratra po vlasech.
Alice opatrně sundala deku z Tomova těla a musela se kouknout do spodního rtu, aby nevykřikla. Krev
stékající po Tomově zadku jí doslova vyděsila. Rychle vzala vlhčené ubrousky a krev setřela. Tom sebou v tu chvíli cukl, ale neprobudil se. Jakoby ztratil vědomí. Bill jen přivřel oči a koukal na Tomův obličej, aby se nemusel koukat na tu krev.
Alice po chvíli vzala tampony a otřela zbylou krev a sperma vytékající z Tomova pozadí. Bylo jí to nepříjemné, ale nedala to na sobě znát. Nechtěla Tomovi způsobovat horší utrpení, než to, které měl za sebou.
Bill hladil bratra po tváři, koukal se jen na něj, jako by Alice přestala existovat. Byl lapen v dimenzi, kde není nikdo. Ani Alice, ani ostatní a dokonce ani Bushido. Jen on a jeho bráška. V dimenzi, kde ani jeden netrpěl a jeho bráška jen spí a ne trpí jak zvíře jako v reálu.
Po pár minutách byla Alice hotová s ošetřením. Nevěděla, co všechno ještě udělat, tak už přestala Toma
trápit. Uklidila lékárnu a podívala se na Billa. Viděla jeho nepřítomný pohled, i jeho ruku hladící Toma
po tváři, ale nevypadalo to, že by vnímal. Došla k němu a položila mu ruku na rameno. To způsobilo, že
sebou Bill polekaně cuknul. Podíval se na ní a trochu se usmál. Po chvíli jí poděkoval a opět se podíval na bratra. S její pomocí ho položil na polštář a pořádně přikryl.
Z pokoje odešli spolu a ve tvářích měli vepsanou starost.
Když došli do obývacího pokoje, kde byli všichni, otočili se na ně a vyčkávali, co jím řeknou. Billovi
bylo jasné, že budou muset něco vymyslet, jen aby se tam Tom nemusel vrátit. Zhluboka se nadechl, jako by chtěl něco říct, ale nakonec vydechl. Slova se tedy ujal Gustav.
„Musíme vymyslet něco, co by zabránilo tomu, aby se tam Tom vrátil,“ řekl, ale věděl, že nic moc nevymyslej.
„Prostě ho odsud nepustíme. Klidně se Bushidovi postavím sám, ale on tam nepůjde,“ řekl klidně Bill.
„Blázníš? Zabije tě a pak už mu nikdo nebude stát v cestě,“ ozval se místností hlas dívky, která s nimi
byla od začátku jejich party. Melissa se jmenovala.
„Omyl.... vy mu budete stát v cestě. Nebo se mýlím?“ podíval se na ní černovlásek.
„Nemýlíš se. Rozhodně mu budeme stát v cestě ať se děje cokoliv,“ přikývl Gustav.
„Takže je to jasný.... Tom se nesmí dostat z domu a Bushido se nesmí dostat dovnitř,“ řekl Bill, naposledy se po všech podíval, otočil se a vyšel ven z domu, na zahradu.
Tam se posadil do trávy a tiše pozoroval okolí. Nikdo z domu se za ním nevydal, protože věděli, že by s
nimi nepromluvil. Potřeboval být sám a oni mu to soukromí chtěli dopřát.
Bill se koukal před sebe a snažil se přijít na to, jak to všechno ukončí. Byl rozhodnutý se obětovat, jen
aby Tom nemusel trpět. Už toho měl dost za sebou. Otočil se k oknu, kde se nacházel Tomův pokoj, který byl stejně prázdný. Tom spal v jeho pokoji, kde většinou oba spávali. Vlastně ten druhý pokoj moc nevyužívali, pokud se tedy nepohádali. Jinak spávali spolu v jedné posteli v černovláskově pokoji.
**
Netušil kolik je hodin. Ale věděl, že je hodně pozdě. Všude kolem něj už byla hluboká noc a začala být
zima. Vstal, otočil se ke dveřím do domu a vstoupil dovnitř. Všichni už ale spali, takže našlapoval potichu po podlaze ke schodů, kudy se vydal nahoru do svého pokoje. Potichu nakoukl dovnitř a mohl vidět Toma sedícího na posteli, jak se kolem sebe rozhlíží.
Ten nevěděl, co má samou nudou dělat, jen se koukal po pokoji, který tak dokonale znal.
„Jak je bráško?“ zazněla pokojem otázka.
Tom se jen podíval ke dveřím a usmál se. Divil se, že ten úsměv ještě dokáže vytvořit.
„Jde to. Jen mě všechno bolí,“ odpověděl rasta a posadil se.
„To mě mrzí. Snad ti bude už jenom líp,“ usmál se černovlásek a přisedl si na postel.
„Bojím se že ne. Dal mi přece dva dny. Nechci ohrozit nikoho tady a už vůbec ne tebe. Moc mi na tobě
záleží, Billy,“ řekl Tom smutně a měl přitom sklopenou hlavu.
Bill ale byl jiného názoru, zvedl mu rukou hlavu a podíval se mu do očí.
„Nikam tě nepustím. Teď je řada na mě, abych tě chránil. Už takhle jsem selhal,“ řekl Bill klidným hlasem, až Toma mrazilo v zádech. Nechápal, jak to může říct tak klidně.
„Chápeš, že on je schopnej čehokoli?“ zeptal se tichým hláskem .
„Ano, vím to, Tome. Byl jsem toho svědkem a tohle mu nezapomenu. Už ti nic neudělá,“ odpověděl
černovlásek a stiskl ruce v pěst.
„Bille, bráško. Ale pokud se tam neobjevím, tak ublíží někomu z vás,“ hlesl Tom smutně. Už nevěděl, jak to svému paličatému bratrovi vysvětlit.
„Nikomu už neublíží. A nehádej se se mnou. Vždyť víš, jak jsem tvrdohlavej. Mě jen tak nezlomíš,“
usmál se na něj Bill a pohladil ho po tváři.
Tom si jen povzdechl, protože mě Bill pravdu. Opravdu byl tvrdohlavý, ale to i Tom. Ohledně tvrdohlavosti, si neměli co vyčítat. Když si za něčím stáli, ani ten druhý s tím nedokázal nic udělat.
Bill svého brášku pevně objal, aby mu dodal ztracenou odvahu, kterou díky Bushidovi tak neférově
ztratil. I když... pokud se jednalo o odvahu, byl stejně odvážnější Tom. Přece jen se nabídl místo něj, když ho Bushido unesl. Tom se pak postavil do dveří, když byl držen pod krkem a lapal po dechu. Nikdo jiný by to neudělal. Nikdo jiný neměl tolik odvahy, jako jeho bráška.
V místnosti bylo ticho. Teď to byl Tom, který držel svého brášku v objetí, protože mu Bill usnul na
rameni. Černovlásek byl tak vyčerpaný, takže ho únava přemohla zrovna v nečekanou chvíli. Tom ho
opatrně položil na postel, přikryl druhou dekou a sám se k němu přitulil. Tak oba usnuli a spali až do
pozdních dopoledních hodin. Byli ve svém světě, takže je ani nevzbudilo několikanásobné klepání na
dveře, kvůli jídlu.
Žádné komentáře:
Okomentovat