Za hodinu jsem už čekala v tý kavárně. Nečekala jsem dlouho. Sotva jsem si sedla k jednomu stolu,
vešla dovnitř Lucy. Seděly jsme tam asi tři hodiny a dobře jsme si pokecaly. Taky jsme se víc sblížily.
Byla jsem ráda, že s námi jede do USA, asi bych se tam zcvokla. Koukla jsem na hodinky, bylo půl
druhé, tak jsme se rozloučily a spěchaly jsme každá k sobě domů. Když jsem přišla domů, uviděla jsem
svůj kufr připravenej v předsíni. Richie seděl v obýváku a přepínal kanály na televizi. Potichu jsem přišla ke gauči a zakryla jsem mu oči. Okamžitě mě poznal.
"Bavila ses?" zajímal se.
"Jo bavila! Docela jsme se s Lucy spřátelily." odpověděla jsem.
"To jsem rád. Jo, když jsi odešla, volala Vicky. Prý s tebou potřebuje mluvit." řekl mi.
To mě trochu zaskočilo.
"Neřekla o čem?" zeptala jsem se.
"Ne! Jen, že je to nutný!" odpověděl, ale bylo vidět, že ho zajímá, co mi Vicky chce.
"Já jí jdu zavolat." řekla jsem, vzala jsem mobil a vytočila jsem Verčino číslo.
"Ahoj Terko." mluvila česky.
Tady mi něco nehraje.
"Ahoj Verčo, co potřebuješ?" zeptala jsem se.
"No, chtěla jsem se zeptat, jestli nevíš, co je s Izzym. Nezvedá mi telefon!" řekla Verča.
"No to nevím, proč ti nezvedá telefon." řekla jsem.
"Aha a mohla bys ho sehnat? Nejlíp teď!" žádala.
"No... pokusím se. Zavolám ti až ho seženu." řekla jsem a zavesila jsem.
"Richie, mohl bys zavolat Izzymu, ať sem hned přijde?!" poprosila jsem Richieho.
Ten se na nic neptal a vytočil Izzyho číslo. Chvíli s ním mluvil a pak mi řekl, že tu bude do deseti minut. A opravdu. Za deset minut zazvonil Izzy u dveří.
"Ahoj, co se děje?" zeptal se mezi dveřma.
"Počkej chvíli, za chvíli se to dozvíš!" řekla jsem a znovu jsem vytočila Verču.
Kdybych věděla, co se pak stane, nevolala bych jí nikdy zpátky. Nejradši bych si za to nafackovala.
"NO?" zeptala se okamžitě.
"Tak jo! Dám ti ho." řekla jsem do telefonu a otočila jsem se na Izze.
"Chce s tebou mluvit Vicky." řekla jsem mu a podala jsem mu telefon.
"No, co se děje?... Povídej!... Cože?... To sis ze mě chtěla udělat obětního beránka?!... S tím
nepočítej!... Jsi obyčejná d*vka!!!... Nechci tě už nikdy vidět!! Slyšíš?! NIKDY!!!... Mě je to jedno, co
budeš dělat!... Táhni si za tím kreténem!... A to si jako myslíš, že po tom, cos mi řekla tohle, budu ještě
něco cítit?! Využila jsi mě! Nenávidím tě!! NENÁVIDÍM!!!" říkal Izzy.
No spíš křičel. Pak to típl, podal mi telefon a se slzami v očích si sedl na gauč a díval se do země. Ani já, ani Richie jsme nechápali, co se děje. Rychle jsem si sedla k Izzymu a objala jsem ho. Richie si sedl na druhou stranu, ale neměl se k tomu, aby promluvil.
"Izzy, co se stalo??" zeptala jsem se tedy já.
"Využila mě, Terry! Využila! A já jí miloval!" řekl Izzy a to už mu tekly slzy po tvářích.
"Jak tě využila?" ozval se konečně Richie.
"No... to děcko... čeká s jiným... já... naletěl jsem jí!" řekl Izzy mezi vzlyky a objal mě.
Já jsem ho objala ještě pevněji, aby věděl, že ho chápu. Richiemu to nevadilo, protože chápal, že je na
tom Izz špatně. Jen Richie znal moje obavy ohledně Veroniky, tak mlčel. Věděl, že Izzy potřebuje
někoho, kdo mu pomůže na Veroniku zapomenout, a to jsme byla já. S Izzym jsme byli vždycky jak
nerozluční sourozenci a proto mě teď potřeboval o hodně víc. Seděli jsme tam, byli jsme potichu a jediné co bylo slyšet bylo, jak Izzy brečí. Poprvé jsem Izzyho viděla takhle. Zlomeného, zklamaného a
brečícího.
"Neboj Izzy! Pomůžeme ti na ní zapomenout! Všichni ti pomůžeme!" řekla jsem mu.
"Terry má pravdu, Izzy! Máš nás a my ti pomůžeme!" souhlasil se mnou Richie.
Najednou mi znovu rozezvonil telefon. Pustila jsem Izzyho a podívala jsem se na displej. Blikalo tam jméno Verča. Tak to mě ještě vytočilo. Naštvaně jsem to zvedla.
"Co ještě chceš?" vyštěkla jsem.
"Terry, chci mluvit s Izzym." odpověděla.
"To tak!!! Nepotřebuju, aby mu bylo ještě hůř než mu je." křičela jsem česky do telefonu.
"Já mu to chci vysvětlit!" řekla mi.
"Co chceš vysvětlovat?! To, že ses vychrápala s jiným?! Žes ho podvedla?! Že ses od toho krypla
nechala zbouchnout a žes chtěla všechnu odpovědnost na Izzyho?! Jsi obyčejná ku*va!!! Nenechám tě,
abys ho zničila ještě víc než je!!! U mě jsi skončila!!! Zaráží mě, že ještě máš tu drzost znova zavolat a
snažit se ospravedlnit svoje chování!!! Opovaž se přiblížit k některýmu z kluků!!! Slyšíš?!?! Jestli ještě
jednou některýmu z nich ublížíš, tak si mě nepřej!!! Jestli tě pak ještě někdy potkám v Chicagu..."
Žádné komentáře:
Okomentovat