Otevřela jsem dveře a vešla jsem. Richie tam seděl na posteli a koukal do země. Když jsem ho viděla,
neuvěřitelně to zabolelo. Vtom zvedl hlavu. Když mě uviděl, tak se jeho smutný očíčka rozzářily. Chtěl
mě obejmout, ale já ho zastavila.
"Jak ses dostal dovnitř?" zeptala jsem se přísně.
"No... pustili mě tvý rodiče a taky jsem s nimi mluvil!" řekl.
"Jak prosím tě? Anglicky? To sotva! Oni uměj anglicky sotva "Ahoj"!" jsem zvědavá, co z něho vypadne.
"Anglicky ne! Česky!" řekl a usmál se.
"Co? Ty umíš česky?" divila jsem se.
"Jenom trochu! Jednu větu jsem se učil asi dvě hodiny. Váš jazyk je fakt těžkej!" vysvětloval a pořád se usmíval.
To už mě objal a já už ho nechala. Tolik mi jeho náruč chyběla.
"Miluju tě! Promiň, že jsem ti nevěřil! Chris a tvůj pravej táta mi to pak vysvětlili, ale už jsi byla pryč! Jsem idiot!" řekl.
"Nejsi!" řekla jsem jenom.
"Co nejsem?" nechápal.
"Nejsi idiot! Ale nepopírám, že mě mrzelo, že jsi mi nevěřil!" odpověděla jsem.
"Promiň! Taky mě to mrzí, že jsem byl přehnaně žárlivej!" omlouval se.
"Miluju tě, moc!" řekla jsem.
"Já tebe víc!" řekl a políbil mě.
Jak jsem to mohla ty tři týdny vydržet?! Vtom se ozvalo klepání.
"Terry, můžu?" Byla to Marky.
"Mmmm." Řekla jsem, protože jsem nechtěla přestat.
Marky vešla, ale zůstala stát mezi dveřmi. Opatrně jsme se od sebe odpojili.
"Asi jdu nevhod, co?" zeptala se Marky, ale česky.
"To je v pohodě!" řekla jsem. Byla jsem šťastná.
"Kdo je ta slečna?" zeptal se Richie.
"Ou, promiň. Richie, to je moje kámoška Marky. Marky, to je můj kluk Richie!" představila jsem je.
"Moc mě těší!" řekla Marky.
"Potěšení je na mé straně!" řekl Richie.
"Moment, tvůj kluk?" zeptala se.
"Jo, můj kluk! Vždyť jsem ti to říkala." Smála jsem se.
"No, říkala jsi, že jste si dali pauzu!" řekla.
"No tak pauza skončila!" řekla jsem a Richie mě líbnul do vlasů.
Pak jsme si asi čtyři hoďky povídali. Richie nám vyprávěl některý trapasy, který se staly buď jemu, nebo klukům. Takže jsme měli o zábavu postaráno.
Pak musela Marky jít domů. Ale řekla, že přijde druhý den. Šla jsem jí vyprovodit a Richie zůstal v pokoji.
Rozloučily jsme se a já se vracela do pokoje.
"Terezko, nemáte hlad?" zavolala na mě máma z kuchyně.
"Počkej, já se zeptám Richieho!" řekla jsem.
"Dobře!" řekla radostně. Šla jsem teda do pokoje.
"Richie?" řekla jsem.
"Copak andílku?" zeptal se.
"Máma se ptá, jestli nemáš hlad!" odpověděla jsem.
"No... ale klidně si zajdu do restaurace... nechci překážet!" řekl a vypadal hladově.
"Ty můj blázínku, ty nepřekážíš! Máma se mě sama zeptala!!" vysvětlovala jsem.
"Aha! Tak jo, mám děsnej hlad! Klidně bych snědl i tebe!" smál se.
"Richie, jak dlouho se tu zdržíš?" zajímala jsem se.
"No, klukům jsem řekl, že jedu na týden pryč, protože máme asi měsíc volno. Nejspíš jim bylo jasný, kam jedu. Už mám zamluvenej hotel!" odpověděl.
"Jakej hotel? Blázníš? Můžeš zůstat tady!" nabídla jsem.
"Fakt?" ptal se překvapeně.
"Jasně, že jo! Moje postel je dost velká pro nás oba!" ujišťovala jsem ho.
"A nebude to někomu vadit?" měl obavy.
"Ne nebude! Už nejsem malý dítě! Jsem plnoletá a můžu si dělat, co chci!" řekla jsem a dělala jsem uraženou.
"Víš, že ti to sluší, když se zlobíš?!" zeptal se mě.
"No to nevím! Ale radši už pojď nebo nám to vystydne!" řekla jsem.
"Máš pravdu!" souhlasil a šli jsme do kuchyně.
"Já věděla, že budete mít hlad, děti!" usmála se na nás máma.
"Jo, máme děsnej hlad!" řekla jsem.
Chudáček Richie ničemu nerozuměl.
"Mami, co bude vůbec k jídlu?" zeptala jsem se.
"No, tvoje oblíbené jídlo!" řekla máma.
"Mňamku!!!!" radovala jsem se.
"Co to bude?" zeptal se po chvíli Richie.
"Co? Cože?" nechápala jsem.
"To jídlo! Co to bude?" vysvětlil.
"Naše rodinná specialita!" řekla jsem.
"Aha, tak to se těším!" odpověděl.
"Tak je to hotové! Pojďte ke stolu!" informovala máma.
"Tak pojď, Richie! Už je to hotový!" řekla jsem mu to, co máma říkala.
Zasedli jsme ke stolu. Máma všem nandala, i když Richiemu nandala trochu víc. Ale
nechala jsem to být.
"Já ti to říkala!" řekla máma.
"Dobrou chuť!" popřáli jsme si a už jsem se chtěla do toho pustit. Koukla jsem se na Richieho.
"Oni nejsou katolíci!" pošeptala jsem mu a pak už jsme se do toho pustili.
Když jsme dojedli, tak jsem se zvedla, sebrala talíře a odnesla je do dřezu.
"Bylo to vynikající!" řekl Richie.
"Copak říkal?" zeptala se máma.
"Že nu to moc chutnalo!" přeložila jsem jí to.
"Tak mu řekni, že jsem ráda, že mu to chutnalo!" řekla máma.
"Jasně! Richie, máma říká, že je ráda, že ti chutnalo!" přeložila jsem Richiemu.
"Mami, my půjdeme do pokoje, ju? Kdybys něco potřebovala, tak mě zavolej!" řekla jsem a šli jsme.
"Terry, děje se něco??" zeptal se v pokoji Richie.
"Nic! Proč?" odpověděla jsem.
"Jsi nějaká jiná! Připadáš mi nějaká zamyšlená!" řekl.
"No víš, myslím na bráchu!" odpověděla jsem.
"Aha, chápu!" řekl a objal mě.
"Bude to dobrý, uvidíš!" dodal smutně.
"V to doufám!" řekla jsem.
Žádné komentáře:
Okomentovat